Uprchlíci se bojí. U nás je čekají hrozné věci, bití, strach...

Lidí, kteří utíkají před řáděním Islámského státu, přibývá. Někteří z nich se dostanou až do Charmanli, odkud popisuje dění reportér serveru Aktuálně.cz. "V třípatrovém domku v rohu rozlehlého komplexu stojí v přízemní chodbě na konci sporák. Slouží těm, kteří žijí v pokojích za závěsy," začíná své vyprávění.

V komplexu se nachází řada žen s dětmi bez svých manželů. Ti jsou buď mrtví, neměli dost peněz pro převaděče, případně jsou nezvěstní. "Neměli jsme dost peněz, aby nás vzali přes celé Turecko. Navíc můj muž neměl dokumenty. Ti, co nás převáděli, si je vzali a nevrátili. Řekl mi, abychom přešli sami se skupinou jiných Syřanů, že zkusí projít později. Teď ale nevím, co s ním je. Pravděpodobně je někde v Sýrii. Žijeme a čekáme," popsala svou situaci Syřanka Hala.

Podobných lidí se v táboře nachází na 1600. "Příliv se nezmenšuje. Naopak, uprchlíků přibývá. Dříve to byly často celé rodiny, teď přichází víc samotných mladých mužů. Jsou to často Syřané a Iráčané, kteří utekli, protože jim hrozilo rekrutování do armády Islámského státu," říká ředitel tábora Jordan Malinov.

Reportér ale podotýká, že první zkušenosti s pobytem v Evropě nemají všichni uprchlíci dobré. "Turecko-bulharská hranice není přechodem z pekla do ráje. Předseda Bulharského helsinského výboru Krasimir Kanev v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že bulharští pohraničníci často běžence násilím převádějí zpět přes hranici nebo je bijí, aby se vrátili," píše s tím, že třiatřicetikilometrový, tři metry vysoký plot s ostnatými dráty přitom proud běženců nezmírnil..

"Existuje zdokumentovaný případ, kdy naše ostraha surově zbila mladého běžence a ten na turecké straně hranice kvůli svým zraněním zemřel. Bohužel nebylo ani zahájeno vyšetřování," uvádí Kanev. Videa, kde bulharští pohraničníci ležící běžence bijí pendreky a kopají do nich jsou ostatně k viděí i na internetu.

Na kruté podmínky upozorňuje i novinářka Milena Christovová, která dlouhodobě sleduje problém běženců v Bulharsku. "Jsou šokovaní, protože takhle si život v Evropě nepředstavovali. Převaděči či jejich zdroje jim často lžou. Mnozí sní o tom, že budou mít dům a práci v Německu nebo ve Švédsku. Pak jsou frustrovaní z toho, s čím jsou konfrontováni v Bulharsku či Makedonii," tvrdí.