Ukrajina ve válce: Zasáhne NATO?

Další ostré střety, jejichž výsledkem je úterní smrt tří ukrajinských vojáků a sedm zraněných, mohou mít důsledek na obou stranách – především se ale začíná hovořit o přítomnosti jednotek NATO, jehož jednotky by měly působit ve Východní Evropě podél ruských hranic. Přitom aspoň podle dokumentů by měla platit únorová dohoda mezi Ukrajinou a proruskými separatisty – ovšem „příměří" nemá cenu ani papíru, na němž je sepsáno. Navíc se zdá, že není ani vůle k politickému řešení mezi Kyjevem a západními spojenci na jedné straně a Moskvou na druhé, názorová propast se nadále prohlubuje, čímž vzrůstá potenciál pro další vystupňování bojových akcí.

Situace se totiž jeví jako patová. Pokud pomineme různé vyjednávací formáty a nepřeberné množství taktických variant působících v konfliktu, jde především o politický status separatistických regionů. A tady se objevuje onen zásadní rozpor. Ukrajina žádá, aby separatisté akceptovali dohody uzavřené v Minsku a složili zbraně, poté se bude jednat o větší samostatnosti pro východní území. Protistrana žádá přesně opačný postup – nejdřív realizovat změny a mát na nich přímý podíl. Teprve poté bude nastoleno příměří.

Pak je tu ještě záležitost, která přesahuje rámec Ukrajiny – mocenský vliv Ruska. Vychází z přesvědčení, že Moskva má privilegované zájmy na území bývalého Sovětského svazu, což západní mocnosti v čele s USA nemohou připustit. I tato skutečnost nadále prohlubuje Ukrajinskou krizi. Přitom existuje nemalé množství názorů, že konflikt, který začal Revolucí důstojnosti (Euro Mejdan), je jen malou částí celkové třenice mezi Ruskem a Západem, která má daleko víc problematických oblastí, ať jde o Pobaltí, Kavkaz nebo střední Asii.

Proč tedy právě na Ukrajině srážky mezi oběma stranami stále více rostou? Těch důvodů může být několik, mezi něž můžeme zařadit i natolik zdánlivě nesouvisející věc, jakou je počasí. Vyšší teploty a méně dešťů odstraní některé překážky v oblasti logistiky, provázející vojenské operace na jaře a zejména v zimě. Ale to je spíš záležitost podružná, pak je tu debata o procesu ústavní reformy Ukrajiny.

Rebelové se snaží dokázat, že opatření přijatá ukrajinskou vládou nerespektují dohodu uzavřenou v Minsku. Vedení separatistických republik v Luhansku a Doněcku hodlá vypsat v říjnu a listopadu volby, což ovšem Kyjev kategoricky odmítá. Když k tomu přičteme další kolo sankcí, které byly ze strany USA a Evropy prodlouženy až do konce roku, proč by měli mít v Moskvě zájem na omezení bojových operací, když ze Západu přicházejí stále nové hrozby?

Jednou z nich je bezesporu přítomnost jednotek NATO (Force Integration Units); od prvního návrhu na jejich nasazení sice utekl rok, ale nyní se mluví o konkrétním termínu, má jít o konec srpna. Jejích přítomnost na „samotném zápraží" Ruska může být další okolností, která vyprovokuje Rusko k odvetným opatřením.

Aby to však nebylo až průzračně jednoduché – Rusko se rozhodně nemůže pustit do vojenské operace na úrovni plnohodnotné invaze. Nemůže pominout nedozírné ekonomické důsledky takového kroku, pokud by ruští vojáci vstoupili na území Ukrajiny nebo jinou postsovětskou republiku, zcela určitě by tento krok nezůstal bez odezvy ze strany Západu. I přes časté bojové střety tak panuje něco na způsob vyčkávací taktiky, každá strana se snaží nepřekročit určité hranice bojových střetů, pokoušejí se je udržet na takové úrovni, aby neznamenaly legální válku.

Je nyní otázkou, zda budou ignorovány diplomatické snahy a dojde k dramatickým změnám ve východní Ukrajině, kde Rusko hodlá prosadit své zájmy. Je také potřeba připomenout vyhrocenou situaci, ve které ani jedna strana nehodlá uvažovat o kompromisu, protože by mohl být vnímán jako náznak porážky. Na to je zatím diplomacie na obou stranách krátká.