Krym? Jak z doby SSSR, říká profesor. Už tam nechci žít ani pracovat

"Nejdříve bych chtěl říci, že pro Krym je to tradiční situace, protože poloostrov v průběhu svých dějin neustále měnil status. Byl mimo jiné řecký, tatarský, osmanský, sovětský, pak došlo k deportaci všech národností jako krymských Tatarů či Bulharů, pak přišlo ukrajinské období. Je to důležité pro pochopení celé té situace. Obyvatelé Krymu mají neustále v živé paměti, že se vše najednou může změnit," říká Kazarin, který do Prahy přijel u příležitosti konference Forum 2000.

Jako příklad současného dění na poloostrově uvádí fakt, že na území autonomní republiky Krym existovalo dříve 93 univerzit. "Teď přišla nová doba a na Krymu jsou tři univerzity. Dvě financované z místních rozpočtů a zbytek je sloučený do jedné státní financované ze státního rozpočtu. Vytvořili tam pořádek jako na vojně. Když by jich bylo totiž moc, tak není možné kontrolovat, co se tam děje a kdo co říká," dodává Kazarin.

Zdroj: YouTube

"V ukrajinské době Krym říkal Ukrajině: Málo nám pomáháte, dáváte nám málo peněz. A teď přišlo období, kdy říkají: Vůbec nám nepomáháte, vůbec nespolupracujete," popisuje profesor. "Krym byl ale rovněž zvyklý na to, že když se místním lidem něco nelíbilo, tak mohli vyjít do ulic protestovat a křičet 'Hanba'. Teď můžete vyjít jednou, dvakrát a potřetí už přijede policie a všechny zadrží," dodává.

V souvislosti s anexí nastala podle něj situace, kdy Moskva na Krym posílala obrovské množství peněz, aby lidé mlčeli a nestěžovali si. "Žádné skutečné referendum nebylo, jen vláda začala na Krym nalévat peníze, protože věděla, že tam není velká loajalita. Podplácela místní, aby neprotestovali," říká Kazarin. Právě kvůli tomu je nyní Krym ve velkém konfliktu s ostatními ruskými regiony. V Rusku se totiž penze pohybuje kolem osmi až 12 tisíc rublů, na Krymu ale loni lidé odcházeli do důchodu s 20 až 60 tisíci rubly. Nicméně od 1. ledna letošního roku už tyto velké částky neplatí ani na Krymu.

"Je to jako za doby Sovětského svazu, na Krymu už nikdo nemluví na ulici, protože se bojí, že ho vždycky někdo poslouchá, raději jdou domů do kuchyně, pustí rádio a u čaje debatují nad tím, jak budou žít," popisuje.

"Já žiji docela klidně, protože všechny mé děti z Krymu odjely, což je pro mě důležité. Situace na univerzitě je ale složitá, jsou tam lidé, kteří jsou velcí proruští patrioti, kteří chodí, ukazují na lidi a říkají, kdo je podle nich dobrý a špatný profesor. A také zavřeli katedru dějin Ukrajiny," popisuje profesor.

Ve svém věku se prý už tak trochu stydí bát, co by mu mohlo hrozit. "Myslím, že do dvou, tří měsíců odjedu spolu s manželkou z Krymu. Na Ukrajině je několik univerzit, které mě zvou a nabízejí mi práci. V krymské půdě necháme jen hroby našich rodičů, babiček a dědečků," říká Vladimir Kazarin. Jaký má pocit, že musí svou zemi opustit? "Když tam nemohu pracovat a žít, tak co mohu dělat?" odpovídá.