Pohled na Rusko z druhé strany: Co si myslí sami Rusové

Během své cesty Baldwinová promluvila s mnoha lidmi různých věkových kategorií z odlišných sociálních sfér. Získala tak unikátní vhled do života běžných Rusů a dozvěděla se jejich názory na témata, která se na západě v souvislosti s Ruskem nejčastěji řeší.

Putin je vzorem

Jedním z těchto témat je především osoba ruského prezidenta Vladimíra Putina, který je sice Západem často kritizován, ale v Rusku se těší nebývalé oblibě – podle průzkumů mu důvěřuje 90 % Rusů.

„Ze svých rozhovorů jsem zjistila, že Rusové jsou Putinovi vděční za to, že se v roce 2000 chopil státu na pokraji rozkladu a obnovil v něm pořádek, zpětinásobil životní standardy, investoval do infrastruktury a učinil první kroky k ovládnutí oligarchie," uvádí Baldwinová.

Podle ní si Rusové Putina váží nejen jako politika, ale i jako člověka. Je totiž známý tím, že nepije alkohol, nekouří a sportuje, takže v něm vidí vzor pro sebe i pro své děti. Cení si i jeho rozvážnosti, logického myšlení i kvalitních projevů.

Baldwinová také podotýká, že sami Rusové nepopírali, že je ruská vláda autoritativní, čemuž se i z historických důvodů nebrání. „Podobný názor měla i skupina odborníků v Krasnodaru, kteří při diskuzi jeden večer tvrdili, že k tomu, aby se věci děly, je potřeba silný lídr, který se ale musí zodpovídat lidem a jejich potřebám. Většina z nich se domnívala, že Putin tato kritéria splňuje."

Rusové se špatně nemají

Rusko se často probírá i v souvislosti s ekonomickými sankcemi a jejich dopadem na život běžných Rusů. Baldwinová ovšem uvádí, že se nikde s nedostatkem nesetkala. „V každém městě, které jsem navštívila, byli Rusové oblečeni stejně dobře jako lidé v amerických městech a předměstích," píše Baldwinová a dodává, že kvůli sankcím lidé necítí zášť, ale spíše se jen přizpůsobují.

Jasný názor mají Rusové i na situaci na Ukrajině, kdy „podporují to, co považují za klidnou, ale ráznou Putinovu politiku odmítaní provokací ze západu, včetně pokusů o zneužití historických etnických a politických rozdílů na Ukrajině, které vyústily v nelegální odvolání demokraticky zvoleného lídra."

Tento názor pak podle Baldwinové sdílí i Rusové, kteří žijí na Krymu. Protesty na Majdanu podle nich ani zdaleka nebyly mírové a spontánní. Zásah ruských jednotek a následné připojení k Rusku pak vnímali jako vítané překvapení; překvapení proto, že po připojení k Rusku volali už dlouhou dobu.

Baldwinová se ptala na dostupnost západních médií. Ta jsou podle Rusů bez problémů k dispozici, a to zejména díky internetu. Informace v nich ale považují za zkreslené a nepřesné – obzvláště co se týče ukrajinské krize, kde západní média podle nich často zcela ignorují historický kontext.

„Většina Rusů navíc považuje démonizaci svého prezidenta západními médii a politiky za dětinský čin, který jen potvrzuje domněnku, že politici ve Washingtonu přidělili Rusku roli nepřítele už dávno, ať Rusko ve skutečnosti dělá cokoliv."

Na závěr ale Baldwinová dodává, že většina Rusů nemá nic proti Američanům jako lidem. „Obdivují Američany za jejich otevřenost a pro jejich úspěchy, ale zálibu politiků ve Washingtonu zasahovat v jiných částech světa, když ani nerozumí následkům svých činů, považují za velmi chybnou a nebezpečnou."