Ruský nacionalismus v akci? Aktivista varuje před kroky Kremlu

Ruství a pravoslaví

"O jaký zákon by se vlastně jednalo?" pokládá si otázku aktivista. Soudí, že s ohledem na to, jak dnešní ruští představitelé vnímají koncepci funkce státu, může legislativa potenciálně posloužit třem následujícím účelům.

První je podle bývalého disidenta jednoduchý: Může jít o zákon, který představitelé vytváří v rámci svého neutuchajícího vzájemného boje o moc a finanční zdroje.

"Například Federální agentura pro národnostní věci může usilovat o rozšíření," naznačuje Verchovskij. Dodává, že instituce se chce angažovat v integraci přistěhovalců, otázce takzvaných krajanů a monitoringu skutečných i potenciálních etnických a náboženských konfliktů. Zda takové opatření skutečně zlepší situaci migrantů a ruských občanů však teprve uvidíme, konstatuje lidskoprávní aktivista.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Druhý účel může být symbolický," pokračuje Verchovskij. Poukazuje, že smutně proslulých nepokojích na moskevském Manéžském náměstí v roce 2010, které vyvolali nacionalisté, přijala ruská vláda zvláštní strategii, jejíž podstatou je státní podpora chápání ruského národa coby široké politické jednoty, jehož jádro však spočívá v ruství a pravoslavné církvi.    

Vláda se tak může snažit připomenout občanům tyto pozice, spekuluje bývalý disident. Podotýká, že ruští nacionalisté dlouhá desetiletí sní o nějakém zákonu o ruském lidu, přičemž ti z nich, kteří stále upínají své naděje ke Kremlu, dostanou nové záruky.

Kreml, který tradičně odmítal jakýkoliv etnický nacionalismus, zřejmě nebude podle Verchovského hrát záměrně na strunu této skupiny. "Jakýkoliv pokus legitimizovat myšlenku rusko-pravoslavného jádra politického národa je však sám o sobě diskriminační, nemluvě o jeho atraktivitě pro ruské nacionalisty," soudí ředitel nevládní organizace. Dodává, že to platí i o ruské pravoslavné církvi.   

Výbušní krajané  

Rovněž se dá předpokládat, že ruská vláda považuje takový zákon za symbolický akt, který má posílit politickou jednotu národa proti jeho nepřátelům, uvádí bojovník za lidská práva. Konstatuje, že taková jednota, která se po anexi Krymu v roce 2014 stala hmatatelnou, je nadále úspěšně přiživována konfrontací Ruska se Západem.

"Je však těžké zvyšovat sázky, tudíž nástroje mobilizace se musí střídat," deklaruje Verchovskij. Soudí, že pokud bude třeba zákon bude přijat pompézním stylem a nepřekročí rámec čistě propagandistického gesta.   

Konečně třetí, poslední účel zákona může podle aktivisty spočívat v tom, že poskytne páku ke skutečné politické změně, ať domácí či zahraniční. Domácí národnostní politiku přitom nelze měnit příliš jednoduše a takový krok nelze očekávat, pokud nedojde k nějakým závažným otřesům, konstatuje Varchovskij. Dodává, že zákon, který by na ně reagoval, nelze napsat dopředu.   

"Dává proto větší smysl očekávat změnu zahraniční politiky," píše někdejší disident. Vede ho k tomu fakt, že prezident Putin několikrát zmínil, že by poskytl krajanům ruské občanství, přičemž masové poskytnutí ruského občanství hrálo zásadní roli v Jižní Osetii během pětidenní války s Gruzií v srpnu 2008.    

Verchovskij se nedomnívá, že by kdokoliv v ruské vládě měl dnes podobné plány, ale konstatuje, že otázka krajanů je sama o sobě výbušná. "Pokud bude existovat zákon o ruském národu, téměř jistě spojí národnost s národně-bezpečnostními otázkami," očekává aktivista. Varuje, že půjde o pokračování vágního, ideologického tažení, které mnozí diplomaticky nazývají ideologií nového ruského státního nacionalismu.