Co se děje mezi Putinovou elitou? Čtěte o mocenském boji v Rusku

Nezodpovězené otázky

Názory samotného Uljukajeva na celou záležitost jsou také zahaleny tajemstvím, jelikož mu soud zakázal hovořit s médii, poukazuje politolog. Dodává, že tak není nouze o teorie, proč byl ministr zatčen, přičemž některé jsou velmi bizarní a tvrdí, že ministra dal zatknout osobně prezident Vladimir Putin.    

Petrov nicméně hovoří o dvou nejpravděpodobnějších příčinách. Za první označuje akt pomsty ze strany šéfa Rosneftu Igora Sečina, za druhou pak pokus oslabit pozici premiéra Dmitrije Medveděva.

"Ve skutečnosti existuje množství nezodpovězených otázek ohledně této kauzy," deklaruje odborník. Konstatuje, že především není jasná role, kterou v aféře sehrál Oleg Feoktistov, generál tajné služby FSB, který v posledních letech dohlížel na zatýkání vysokých činitelů a letos v září získal pozici bezpečnostního ředitele Rosneftu.    

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Stejně tak panují pochybnosti ohledně úlohy Andreje Kostina, ředitele Vněštorgbanky, což je největší ruským státem vlastněný peněžní ústav, podotýká Petrov. Doplňuje, že Uljukajev v něm působil coby předseda dozorčí rady.

V každém případě je podle politologa jasné, že Uljukajev samotný není cílem, ale jen pěšákem ve větší hře. Pouhé hádání, komu jeho zatčení prospěje, přitom žádné vodítko nenabízí, míní odborník. Soudí, že objasnit důvod zatčení nejvýznamnější osoby za dlouhé roky může to, kdo nakonec ministra nahradí, avšak skutečnost, že nástupce dosud nebyl oznámen naznačuje spíše spontánnost celé události, nikoliv její pečlivé naplánování předem.  

Stín padá i na Putina

"Uljukajevova kauza nemá přímou spojitost s bojem proti korupci," deklaruje expert. Poukazuje, že případ se liší od předchozího zatýkání vysokých činitelů v protikorupčních kauzách, ať se již jednalo o někdejšího ministra obrany Anatolije Serdjukova či nedávno zatčeného generála prezidentské gardy za údajné přijímání úplatků.    

I kdyby uvedené prominentní osoby obviněné z korupčních zločinů nesly vinu, není dle Petrova vyšší než u ostatních exponentů, v mnoha případech tomu je spíše naopak. "Vedení stále neudělalo nic pro rozebrání korupčních mechanismů či zavedení systému veřejného dohledu," kritizuje odborník. Dodává, že pozornost je věnovaná jednotlivým korupčním kauzám a ruské vedení se bojí zahájit velkou protikorupční kampaň, jelikož by mohla vést k nezamýšleným obětem a širokému pobouření.   

Uljukajevův případ je tedy sám o sobě důležitý, jelikož zanedbatelná reakce veřejnosti i politických elit do jisté míry vypovídá o jejich stavu, domnívá se odborník. V té souvislosti zdůrazňuje, že mnoho Uljukajevových kolegů z řad tzv. systémových liberálů si zpočátku ani nevšimlo jeho absence.

Elita nadále mlčí a očividně doufá, že věc objasní soud a v nejlepším případě vyjadřuje pochybnosti  ohledně pochybných a nepodložených obvinění oficiálně vznesených proti Uljukajevovi, deklaruje Petrov. Dodává, že nikdo z tábora ruských liberálů pochopitelně nepochybuje o tom, že se jedná o šílený způsob zacházení s předním činitelem.  

Co se týká ruské společnosti, politolog odkazuje na průzkum nezávislého Centra Levada. Podle jeho závěrů kauzu pozorně sleduje 30% Rusů, dvě třetiny obyvatel země se domnívají, že Uljukajevův případ ukazuje rozšířenou morální pokleslost a korupci mezi představiteli země, zatímco 40-50% ruských občanů soudí, že aféra vrhá stín i na prezidenta Putina. "To však nezastaví Putinovu nadále bezmeznou popularitu," uzavírá odborník.