Rusko potkala utajená krize? Nové informace prozradily, co se děje

Export vojenské techniky z Ruska započal v období před 15 lety velmi významný růst. Zatímco v letech 2000-2001 se ročně pohyboval na úrovni 3,7 miliardy amerických dolarů (okolo pěti miliard v cenách z roku 2016), v minulém roce 2016 se dostal na 14 miliard, tedy bezmála trojnásobnou hodnotu. Nepřeceňujme ale význam tohoto průmyslového odvětví. V rámci ruského národního hospodářství totiž není velký a tvoří jen asi 4 % HDP. Hlavní klientelu představují severoafrické, blízkovýchodní a některé další státy, např. v jihovýchodní Asii.

Zdaleka nejvýznamnějším ruským zákazníkem je Indie. Objem nových zakázek je nadále značný a v loňském roce se oba státy dohodly na uskutečnění řady obchodů. K nejdůležitějším patří dodání čtyř fregat třídy Admiral Grigorovič (Projekt 11356) či systémů protivzdušné obrany S-400. Intenzivní jednání doprovází projekt Sukhoi Super-30, tj. modernizaci v Indii nejrozšířenějšího vojenského letounu Su-30MKI. K podepsání smlouvy, jejímž obsahem by bylo především vylepšení palubních systémů, může dojít v letošním roce a její hodnota pravděpodobně dosáhne 7-8 miliard amerických dolarů. Rusko-indický projekt vývoje stíhačky páté generace Suchoj PAK FA pak potvrzuje hloubku vojenské spolupráce mezi Moskvou a Novým Dillí. Postupný indický tlak na přesunutí výroby vojenské techniky na své území vyvrcholil zakázkou na montáž 1000 tanků T-90S v továrně nedaleko města Madrás.

Blížící se konec vývozu do Číny

V posledních několika desetiletích dovážela ruské zbraně ve velkém i Čína. Obří kontrakty typu 200 stíhacích letounů Su-27SK za 2,6 miliardy amerických dolarů z 90. let 20. století jsou ale pryč. Nové jednorázové obchody z poslední doby, ať už jde o několik systémů protivzdušné obrany S-400 za 1,9 miliardy či 24 stíhacích letounů Su-35 za dvě miliardy, nemají dlouhodobou perspektivu. Čína totiž nakupuje pouze to, co si nedokáže sama vyrobit, a množství těchto věcí se rychle zmenšuje. Dobrým příkladem je smlouva na dodávku jednotlivých motorů D-30KP2 za 658 milionů pro letadla Il-76 ruské výroby a jejich čínské kopie Y-20 z minulého roku. Moskva se neúspěšně snažila získat od Pekingu kapitál na společný projekt vývoje moderních ponorek a důvodem tohoto nezdaru je zřejmě čínský strategický cíl dosáhnout plné technologické soběstačnosti.

Jistou naději pro pokračování vývozu do Číny skýtají ruským zbrojním továrnám technologie dvojího, tj. civilního i vojenského, užití. Podle informací koncernu Rostech dodala jedna z jeho částí, firma Vertolety Rossii, čínským zákazníkům první část vrtulníků Ka-32A11VS objednaných roku 2016. Přitom Ka-32A11VS není nic jiného, než modifikovaná verze vojenské helikoptéry Ka-27. Ka-32A11VS lze využít k pátracím akcím po pohřešovaných osobách, evakuaci raněných či hašení požárů.

Zákazníci z politicky nestabilního regionu. Na jak dlouho?

Další významnou skupinou jsou některé arabské státy. „Ruský vývoz zbraní na Střední východ a do severní Afriky se zvyšuje, v letech 2006-2015 dosáhly prodeje výše 12,7 miliard amerických dolarů. Polovina všech obchodů byla uzavřena s Alžírskem a další pak se Sýrií, Irákem a Egyptem,” uvedla zpravodajská společnost Bloomberg. Alžírsko si v loňském roce z Ruska objednalo 12 stíhacích bombardérů Su-32FN v ceně asi 500 milionů a převzalo 42 vrtulníků Mi-28NE či první ze 14 objednaných letounů Su-30MKI(A). Vzhledem k uspokojení potřeb všech složek alžírských sil je možné do budoucna počítat spíše s kontrakty na modernizaci stávající techniky, než s dodávkami nových strojů.

Irácký dovoz ruských systémů protivzdušné obrany Pancir-S1 a helikoptér Mi-28NE byl, podobně jako dodávky zbraní do Sýrie, motivován bojem proti Islámskému státu. Egyptský vojenský program financovaný Saúdskou Arábií zahrnoval v letech 2014-2016 sérii zakázek u ruského zbrojního průmyslu. Tvořily je systémy protivzdušné obrany S-300VM, 46 stíhacích letounů MiG-29M, stejný počet vrtulníků Ka-52 a korveta třídy Tarantul (Projekt 1242.1). Egypt bude s velkou pravděpodobností stát i o ruské helikoptéry Ka-52K pro své vrtulníkové lodě třídy Mistral, původně objednané Moskvou.

Nízké ceny ropy dusí i vývoz zbraní

Za zmínku stojí i Vietnam a Írán. Hanoj již získala poslední objednané stíhací bombardéry Su-30MK2 a čeká ještě na další dvě fregaty třídy Gepard (Projekt 11661E). Teheránu pak byly doručeny systémy protivzdušné obrany S-300PMU2. S Vietnamem pravidelně probíhají rozhovory o nákupech systémů protivzdušné obrany S-400 či stíhacích letounů Su-35, ale dosud nebyl dojednán žádný kontrakt. V případě Teheránu jsou problémem mezinárodní sankce na dodávky útočných zbraní, jejichž konec stále nepřichází.

Ostatní státy a tradiční zákazníci ruského zbrojního průmyslu svůj význam už ztratili. Pro export dříve zajímavá Venezuela je na pokraji hospodářského kolapsu, Ázerbájdžán a Angola omezují své objednávky kvůli nízkým cenám ropy.

Jurij Demčenko ze společnosti Rosoboronexport v rozhovoru pro ruskou zpravodajskou agenturu TASS prohlásil, že očekává růst zakázek ze zemí Subsaharské Afriky kvůli rostoucí hrozbě teroristických útoků, pirátství a pašování drog. Tento region ale nedokáže vyvážit ztráty z jiných oblastí, protože představuje pouze 2 % světového obchodu se zbraněmi.

Ruský prezident Vladimir Putin, jak uvedla zpravodajská agentura TASS, odhaduje celkovou hodnotu veškerých současných kontraktů pro domácí zbrojní průmysl na 50 miliard amerických dolarů. Jakkoliv se tato suma zdá být velká, je nutné poznamenat, že tradiční trhy se v posledních letech značně vyčerpaly. Hlavní zákazníci buď získali všechno, co chtěli, např. Alžírsko a Irák, nebo, jako třeba Čína, měli zájem pouze na kopírování výrobků a o nákup nejpokročilejších komponentů. Nahromaděný balík zakázek dokáže udržet ruský zbrojní průmysl v krátkodobém horizontu při životě. Nad dlouhodobým přežitím ale visí velký otazník.