Rýsuje se osa Londýn-Moskva? Expert prozradil víc

Británie mimo srdce Evropy  

V letech před "malými zelenými mužíčky" a hybridní válkou označovala Velká Británie ruskou politiku jako "tvrdohlavé chování", konstatuje Sherr. Dodává, že v praxi země nicméně tíhla k obchodování a partnerství s Moskvou, které doprovázela ritualizovanými výtkami ke stavu lidských práv v Rusku.

Změna z roku 2014 byla dramatická, tvrdí expert. Vysvětluje, že Rusko stanulo v centru "znovuzrození hrozeb ze strany států", jak o rok později konstatovala zpráva Strategic Defence and Security Review, přičemž Británie je od té doby pevným stoupencem hospodářských sankcí a posunu od politiky ujišťování k politice odstrašení, které má zahrnovat i poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině.

"Bude však tato politika imunní k politickým změnám zaplavujícím Západ?" pokládá otázku odborník. Poukazuje, že Británie na jednu stranu stojí v jejich čele a byť brexit nemusí změnit její postoj vůči Rusku, může snížit jeho celkovou váhu. Británie jako evropská mocnost posilovala transatlantickou vazbu a spolu s ní spíše euroatlantický, nikoliv Ruskem preferovaný panevropský model evropské bezpečnosti, uvádí Sherr. Doplňuje, že v rámci NATO sice může britský hlas ještě nabrat na významu, ale v debatě o evropské bezpečnosti a politice EU vůči Moskvě již Spojené království - slovy bývalého britského premiéra Johna Majora - nebude v srdci Evropy.

Hlubší a temnější otázky vyvolává vítězství Donalda Trumpa, deklaruje expert. Jedna z nich podle něj zní, jak bude vypadat "speciální vztah" Británie se "sžíravým rusofilem Trumpem". "Ve světě po brexitu, bude tento vztah ještě důležitější než kdy předtím," zdůrazňuje Sherr. Připomíná, že zatímco německá kancléřka Angela Merkelová chladně nabídla Trumpovi spolupráci na bázi demokracie, svobody a respektu k zákonům a důstojnosti lidských bytostí, britská premiérka Theresa Mayová cíleně vyzdvihla trvalý a speciální vztah založený na obchodu, bezpečnosti a obraně.    

"Spojené království nebude mít na výběr než přihlížet ruské politice Washingtonu, to ale neznamená, že ji bude následovat," očekává odborník. Tvrdí, že pokud by tak vláda Mayové nakonec učinila, potěšilo by to sice samotného Trumpa, ale vyvolalo nepřátelství CIA, NSA, Pentagonu, Kongresu a rozohněného amerického establishmentu.   

Spojené království není Rusko

Trump bude potřebovat přátele v Evropě a sotva vymění speciální vztah s Británií za rusofilní, ale neogaullistickou Francii, míní Sherr. Domnívá se, že za této politické konstelace by Británie měla najít možnost jak zůstat silným spojencem, aniž by přišla o svou otevřenost a integritu. "Navíc, pokud se ve Spojeném království dosáhne konsensu na bezpečnostní politice, nemění se snadno," podotýká expert. Doplňuje, že ačkoliv bezpečnostní představitelé podléhají politické moci, Británie není Rusko, a proto vládnutí nezávisí pouze na této moci, ale také na institucích, zpětné vazbě, debatě a nezbytných procesech.

Premiérka Mayová také nemá čas ani motivaci k tomu, aby zvrátila britský postoj k Rusku, navíc drtivou většinu energie a kapacit ji stojí jednání o brexitu, píše odborník. Konstatuje, že pokud je klíčovým cílem premiérky zajistit nejlepší možnou dohodu pro Británii, může tak sotva učinit za situace, kdy bude hrát Trumpovy druhé housle v Evropě. Mayová má tak podle Sherra spíše velký politický zájem ukázat Německu, Polsku, skandinávským a pobaltským státům, že Británie - ať uvnitř či vně Evropské unie - zůstane pevným a nepostradatelným spojencem.         

"Neexistuje náznak, že by se britská politika vůči Rusku v dohledné době změnila," má jasno expert. Připomíná, že i po krátkém flirtování s myšlenkou normalizace vztahů s Moskvou byl britský ministr zahraničí Boris Johnson natolik zděšen ruskou taktikou v Sýrii a od takového kroku ho údajně definitivně odradila jeho zářijová návštěva Ukrajiny.

Ruské kybernetické zásahy do americké a německé politiky pak ruskému obrazu nepomohly, a už vůbec ne v Británii, deklaruje odborník. Dodává, že jedinou možností, aby se změnila britská politika vůči Rusku, zůstává změna samotné ruské vládní politiky. "Ani ta však není v dohledu," uzavírá Sherr.