Nepředvídatelné USA, potácející se EU a neústupné Rusko. Ukrajinu čeká nejistá budoucnost

Ideální scénář pro Ukrajinu byl, že by se dnes soustředila na realizaci své velké asociační dohody s EU a jejího programu decentralizace systému veřejné správy země. Místo toho, ukrajinská vláda a občanská společnost se musí proplétat mezi stále složitějšími geopolitickými nastaveními. Představitelé země musí převádět vzácné zdroje na zahraniční, bezpečnostní a vojenské záležitosti, aby se zajistila stabilita země a její přežití. Nyní pečlivě sledují, jaké postoje k ukrajinské otázce zaujmou USA a EU.

USA Ukrajině nedává žádné jasné signály. Stanoviska Trumpova týmu jsou rozporuplné. Na jedné straně je prezident sám a někteří z jeho poradců s vazbami či minimálně vstřícným pohledem na Rusko. Na druhé straně jsou jeho pověřenci pro ministerstvo zahraničí, CIA a Pentagon, stejně jako řada předních republikánů v Kongresu, kteří Rusko považují za významnou hrozbu. Zatím není jasné, jaký názor převáží a jak Trumpova politika nakonec bude v konečném důsledku vypadat.

V EU finální politika závisí na několika konkrétních událostech v tomto roce. Jednou z nejdůležitějších budou francouzské prezidentské volby. Před několika týdny to vypadalo velmi pravděpodobně, že Francois Fillon se stane novým francouzským prezidentem. Přesto, levicový nezávislý Emmanuel Macron, bývalý chráněnec současného prezidenta, nyní vede v průzkumech veřejného mínění. Odlišné preference nových prezidentů ve Spojených státech a ve Francii by mohly vést z změkčení postavení EU vůči Rusku. Pokud Brusel změní svoji politiku k Moskvě, je otázka, zda budou vlády Británii a Kanadě, které jsou kritické vůči Putinovi, ochotny hrát novou roli v utváření politiky Západu vůči Rusku a Ukrajině, upozorňuje Atlantic Council.

Centrálním evropským státem, který řeší otázku Ukrajiny, je Německo. V roce 2016, když  Německo drželo předsednictví OSCE (Organization for Security and Co-operation in Europe), se hlavní téma jednání mezi Kyjevem, Moskvou, Berlínem a Paříží o provedení Minských dohod stalo známým jako Steinmeierova formule, nazvaná po bývalém německém ministrovi zahraničí, Franku-Walterovi Steinmeierovi. Steinmeierova dohoda stanovuje, že Kyjev by měl tzv. „republikám lidu“ Doněcku a Luhansku přiznat speciální statut, pokud budou uspořádány OSCEm monitorované volby, které budou probíhat podle mezinárodních demokratických standardů.

Německo a jeho mezinárodní role se nyní mění a Steinmeierova dohoda může být v ohrožení. Berlín převedl prvního února předsednictví OSCE na Vídeň. Německo bude volit nový parlament v září 2017, následně bude volen i nový kancléř, který sestaví novou vládu. Je nejpravděpodobnější, že vyhraje znovu Angela Merkelová a že její strana Křesťanskodemokratická unie spolu s Křesťansko-sociální unií (CDU/CSU) zůstanou dominantními stranami. Jedinou změnou by tak mohlo být nahrazení současného koaličního partnera CDU/CSU, Sociálnědemokratické strany (SPD). Liberálními demokraty (FDP) a Zelenými. Potom by se mohla změnit i zahraniční politika Německa.

I v takovémto případě by ale zřejmě nedošlo k úplnému opuštění Steinmeierovi fomule nebo oslabení německého postavení na mezinárodním poli a v EU či změně jeho postoje vůči Ukrajině. Aby však Steinmeierova formule mohla fungovat, tvrdí Atlantic Council, musí být přijat současný západní režim sankcí proti Rusko. Bez neustálého tlaku bude Rusko těžko souhlasit s uspořádáním voleb v Donbasu podle ukrajinského práva s dohledem Kyjeva a mezinárodních mírových misí.

Západ musí zachovat svoji bude moci zachovat svou relativně jednotný a soudržný přístup k Rusku, upozorňuje Atlantic Council. Nové diplomatické iniciativy, které by Washington nebo Brusel chtěly uskutečnit by neměly vést k oslabení tohoto postoje, aniž by došlo k podstatným ruským ústupkům na Ukrajině. Naopak, pokud by Moskva pokračovala v porušování Minských dohod, pak by Západ měl se ještě více zatvrdit a prodloužit stávající režim sankci.