Kyberútok CIA na Rusko? Unikly tajné informace k ukrajinské krizi

Hackeři uvolnili tři typy dokumentů.  Prvním z nich je PDF, který podrobně popisuje plány destabilizace Ukrajiny, jeho věrohodnost je však sporná. Druhým typem uniklých informací je výpis 2,337 e-mailů, které  zveřejnila skupina „Ukrajinská kybernetická aliance", zahrnujících hackerské skupiny Cyber Hunta a InformNapalm. Tyto emaily pokrývají období od září 2013 do listopadu 2014, kdy Rusko zabralo Krym a nasadilo své separatistické zástupce na východní Ukrajině. Posledním typem dokumentů je 1000 emailů, které se datují od září 2014 do září 2016.

Putinův mluvčí Dmitrij Sergejevič Peskov řekl, že tyto emaily jsou jednoznačně falešné, protože Surkov nikdy nepoužíval email. Zveřejněné emaily se však netýkají Surkovova osobního účtu, ale účtu jeho pomocníka, který získával zprávy pro Surkova a následně je zřejmě předával dál. I když není zaručeno, že některé z e-mailů nebyly nějakým způsobem upraveny před vydáním, mnoho z nich se zdá být pravých. Hackeři pro potvrzení pravdivosti emailů zveřejnili fotografie cestovních pasů Surkova a jeho dětí. Atlantic Council podotýká, že podle expertů je obtížné zfalšovat emailové stránky. 

Deník The Guardian se domnívá, že zveřejnění emailů je prvním krokem v tom, co CIA slíbila, že bude „bezprecedentní kybernetický útok proti Rusku", ostré odvetné akce amerických tajných služeb proti údajnému ruskému hackování demokratických sítí. Mark Galeotti, vedoucí výzkumný pracovník Institutu mezinárodních vztahů v Praze, považuje takovou možnost za vysoce věrohodnou. „Není to nemožné, ale nepravděpodobné, že by ukrajinští hackeři byli schopni proniknout do Surkovova vládního emailového účtu a stáhnout obrovskou sbírku souborů od roku 2014.“ Podle něj Američané se snaží tímto způsobem varovat Rusko, že i oni jsou schopní tvrdé, špinavé kybernetické hry, pokud bude Rusko „zlobit“.

Co bylo v e-mailech

Aleksandr Borodai, premiér Doněcko lidové republiky, byl od svého nástupu k moci podezírán z toho, že je blízký přítel a bývalý zaměstnanec ruského miliardáře Konstantina Malofyjeva, zakladatele společnosti Marshall Capital. Malofyjev popřel, že by Borodaie nějak blíže znal. Nicméně, z uniklých emailů vyplývá, že tři dny před vyhlášením Doněcké lidové republiky zaměstnanec z Malopojevova Marshall Capitalu zaslal Surkovovi kanceláři seznam kandidátů, navržených do vedení separatistické republiky. Někteří tito kandidáti měli před jejich jménem hvězdičku, co znamenalo, že to „jsou lidé, které jsme zkontrolovali a jsou obzvláště doporučeni."

Jiný email odhaluje, že jeden kandidátů ze seznamu s hvězdičkou, Denis Pušilin – lidový gubernátor Doněcké lidové republiky-  poslal Surkovovi kanceláři tabulku s výdaji na nové tiskové středisko v Doněcku. Rozpočet zahrnoval odhadované platy pro redaktora, novináře a další měsíční výdaje spolu s náklady na kancelářské vybavení.

Tento email zapadá do celkového obrazu Surkovova vlivu na místní média, které propagují proruský příběh. V jednom emailu z 25. srpna 2014 byl požádán o editaci dopisu, údajně pocházejícího od místních občanů na východní Ukrajině. V něm se hovořilo o hrůzách vyplývajících z "protiteroristické operace" ukrajinské armády a jejích účincích na ženy, starší lidi a děti, údajně z pohledu trpícího civilisty. Dopis byl zveřejněn ruskými médii Russian Reporter a RT o několik dní později s jen malými změnami.

Kdo je Surkov

The Guardian píše, že Vladislav Surkov je specifickou postavou Kremelského mocenského kruhu. Není typickým přikyvujícím poradcem ruského prezidenta, kteří se stále drží sovětského typu neiniciativního pomocníka. Surkov, o němž se spekuluje, že pod pseudonymem napsal některé postmoderní romány, je naopak postavou velice činnou a kreativní.

Tvrdí se, že on stál za konceptem tzv. tzv. spravované demokracie.“ Podle Nikolaye Petrova z Carnegie Moscow Center, spravovaná demokracie se vyznačuje několika rysy – silnou mocí prezidenta a slabou mocí institucí, státní kontrolou médií, kontrolou nad volbami, zjevnou krátkodobou efektivností a méně zřetelnou dlouhodobou neefektivností.

Jeho vliv na vytváření ideologického podoby Putinova režimu byl tak velký, že si vysloužil označení „šedý kardinál“ či „kardinál Richelieu“. Přesto, se v roce 2011 Putinovi znelíbil a musel odstoupit ze své pozice vrchního ideologa. Když se ruské elity rozhodovali, zda-li se má v prezidentské volbě podpořit relativně liberální Dmitrij Medveděv nebo Vladimír Putin. Surkov poměrně překvapivě hlasoval pro Medveděva. Po návratu Putina k moci byl Surkov odstřižen od svého postavění.

Když však Rusko začalo svojí tajnou válku na Ukrajině, Surkov se postupně navrátil na výsluní mocí. Jeho zkušenosti s řízením vztahů s gruzínskými protektoráty, tak jeho talent pro intriky a mediální manipulaci z něj učinily perfektní osobu pro řízení vztahů Kremlu s tzv. „lidovými republikami". Ačkoliv mu bylo zakázáno cestovat do EU, Surkov byl přesto přítomen nedávných čtyřstranných jednáních v Berlíně ohledně Ukrajiny. Surkov na nich seděl vedle Putina a Merkelové – jasný signál jeho důležitosti v policie Kremlu vůči Ukrajině.