Omilostní EU navrátilce z Islámského státu? Muž z Pentagonu varuje

Bojovníci, nebo sluhové

To, co začalo jako kapka, se nyní jeví jako možný příval, jak IS ztrácí své území a čelí sílícím iráckým, kurdským a americkým útokům, poukazuje Rubin. Otázka podle něj zní, co se stane s těmito navrátilci. "Může být lákavé jednoduše je zbavit občanství, ale nemusí to vyřešit problém, pokud úspěšně přiletí zpět do svých domovských zemí," deklaruje analytik. Dodává, že jejich uvěznění se jeví jako rozumné, ačkoliv bude těžké soudit některé z nejhorších zločinů a porušování lidských práv kvůli prosté nejasnosti důkazů proti konkrétním osobám.

Každý ví, že docházelo k znásilňování, mučení a vraždám, ale není známo tolik, aby se dle justičních standardů rozhodlo o vině jednotlivců za každý konkrétní zločin, vysvětluje expert. Pokládá nicméně otázku, zda lze navrátilce z chalífátu rehabilitovat a odpustit jim a zda by státy neměly rozlišovat mezi těmi, kdo skutečně bojovali ve jménu IS, a osobami které se snažili IS pouze sloužit.

"Jak by měly Spojené státy, Evropa, Austrálie a umírnění arabští spojenci zacházet s těmi, kdo se přidali k IS, ale pak možná zapochybovali?" ptá se Rubin. S odkazem na prohlášení představitele EU pro boj s terorismem Gillese de Kerchovea z roku 2015 konstatuje, že Evropská unie naznačuje svůj benevolentní přístup. Připomíná, že Kerchove označil potenciální uvěznění tisícovek evropských muslimů vracejících se z bojů v Sýrii a Iráku za "kardinální chybu" a "výzvu k radikalizaci" a soudí, že pouze džihádisté, kteří mají krev na rukou, mají čelit trestnímu stíhání.

Kerchove tak volá po programech převýchovy, ve věznicích i mimo ně, v rámci nichž by úřady rozlišovaly mezi zocelenými bojovníky a těmi, kdo narukovali do války, jen aby se traumatizovaní vrátili zpět, poukazuje odborník. Dodává, že strach z všeobecné radikalizace je však oprávněný, přičemž předpokládá, že ti, kdo se rozhodli zavrhnout své země, přísahat věrnost samozvané mocnosti a páchat v jejím jménu vraždy, by neměli nikdy opustit vězení.

Nebezpečí odpuštění spočívá podle Rubina v tom, že ne všichni navrátilci mluví upřímně. Odkazuje přitom na analýzu listu New York Times, která postoj ke stovkám, možná i tisícům těchto mladých mužů v Evropě zařadila mezi největší výzvy čekající na vlády a bezpečnostní složky. "V jádru debaty je, zda podniknout preventivní právní kroky proti lidem, kteří nespáchali teroristický čin, ani se nikdy nezapletli do spiknutí, ale pouze byli v Sýrii a možná dostali výcvik v táborech IS," píše odborník.

Některé zločiny se nepromíjejí

Uvedenou debatu žene mnoho urgentních faktorů - rostoucí riziko teroristických útoků, skutečnost, že monitoring takového počtu navrátilců přesahuje možnosti bezpečnostních složek i obtížná konstrukce obžaloby proti podezřelým, kteří mohli být vycvičeni a indoktrinováni v cizině, vysvětluje analytik. Připomíná, že mnoho z těch, kdo se podíleli na útocích v Paříži a Bruselu, zřejmě skutečně navštívili IS v Sýrii.

Rubin vyzdvihuje práci Anne Speckhardové a Ahmeta Yayla z Mezinárodního centra pro studium násilného extremismu, jejichž expertiza je založena na rozhovorech z navrátilci, zběhy a vězni z IS. Ti varují - a tajné služby jejich závěry podporují -, že ti, kdo se vrátili, si mohou jednoduše hledat pozici blíže k potenciálním cílům či se k terorismu vrátit později, pokud budou čelit alternativě, která jim nebude pochuti, uvádí odborník. Dodává, že evropský přístup nedává smysl už jen z důvodu vysoké míry recidivy u téměř všech programů, bez ohledu na jejich důmyslnost.

"Ve skutečnosti je mnoho programů proti násilnému extremismu sotva víc než pochybný elixír. Ty nejlépe postavené teorie se zřídkakdy promítnou do reality," varuje analytik. Tvrdí, že navrátilci z IS nejsou jen potenciální bombou - jsou bombou připravenou vybuchnout, jelikož jejich výcvik a přivyknutí metodám IS je činí mnohem nebezpečnější ve srovnání s vlky-samotáři předchozí generace.   

Pokud má americké právo podchytit problém navrátilců, možná za pomoci závazných směrnic pro rozsudky, ne-li rovnou zbavováním občanství těch, kdo přísahali věrnost uskupení, které vyhlásilo USA válku, je na čase, aby jednal Kongres, soudí Rubin. Problém podle něj bude brzy velmi aktuální a bez ohledu na mladickou nerozvážnost se některé zločiny nemají promíjet.