Jsou neziskové organizace odpovědné za nelegální migrací? Odpověď Vás možná překvapí

Rok 2016 byl pro migranty mimořádně smrtící: v Středozemním moři zahynulo 5 000 lidí, což značně přesáhlo počet obětí z roku 2015 (3 700). 2017 má náběh na to mít stejný počet mrtvých jako rok 2015. Za šest měsíců se vyšplhal na více než 1 000 úmrtí. Jak se v Evropě i jinde posilují pozemní hraniční kontroly, migranti riskují nebezpečnou cestu přes moře v nestabilních lodích provozovaných pašeráky. Výsledkem je značný počet mrtvých.

NGO se snaží zabránit těmto úmrtním, jak je to možné. Klíčovým impulzem pro ně bylo přerušení humanitární a vojenské operace italského námořnictva Mare Nostrum v roce 2014. Itálii se nepodařilo přesvědčit ostatní evropské státy, aby se k ní připojily a protože nezvládala operaci financovat, ukončila ji. Mare Nostrum byla nahrazena operací Triton, financovanou Evropskou pohraniční a pobřežní hlídkou (Frontex). Triton má však nižší rozpočet než Mara Nostrum a funguje pouze v malém úseku vod, kde se lodě pravděpodobně potopí. Navíc jeho úkolem je primárně ochrana hranic, ne záchrana uprchlíků. NGO se proto rozhodly tuto roli zastoupit.

Migrant Offshore Aid Station (MOAS) založená párem americko-italských milionářů byla první soukromou organizací svého druhu, která pronajímala lodě. V roce 2015 následovali jejího  příkladu Lékaři bez hranic (MSF, zkratka pro Médecins Sans Frontières) či organizace Save the Children (Zachraň děti) v roce 2016. Dalšími organizacemi jsou SOS Méditerranée, Sea Watch, Life Boat Project, Sea Eye, německý Jugend Rettet , holandský Boat Refugee či španělský Proactiva Open Arms.

Podle námořní práva musí každé plavidlo, které se nachází poblíž lodi v nouzi, připlout na pomoc. Příslušné námořní úřady proto koordinují úsilí o záchranu v každé zóně. V centrálním Středozemním moři je to nejčastěji italská pobřežní hlídka (která spadá pod ministerstvo dopravy), která uděluje NGO povolení k zasahování. Ve skutečnosti to jsou však často nevládní organizace, které nacházejí potápějící lodě a kontaktují pobřežní hlídku. Zachránění migranti jsou poté odvezeni do italského přístavu, kde si je přebírá ministerstvo vnitra. To je zaregistruje a pošle do některého ze středisek zřízených EU.

Přestupují neziskové organizace zákon?

Tento postup v Itálii i jinde čelí významné kritice. Frontex se obává, že migranti využívají námořní cesty, protože věří, že tato cesta má největší, až automatický potenciál pro přijetí do Evropy. Podle britských deníků má Frontex důkazy, že některé nevládní organizace jsou v kontaktu s pašeráky a směřují je do oblastí, kde mají migranti nejlepší šanci být zachráněni. Jinými slovy, tvrdí, že tyto nevládní organizace jsou spolupachateli obchodů s lidmi, a proto jsou vinni z trestného činu pomoci nedovolenému přistěhovalectví.

V květnu 2017 parlamentní vyšetřování italského senátu dospělo k závěru, že nevládní organizace představují tzv. „přitahující faktor (pull factor – v turistických studiích označuje přitažlivost destinace pro turisty, případně i investory) a že by měly více spolupracovat s námořní policií. Prokurátor nicméně uvedl, že neexistuje žádný důkaz o přestupku. Téma NGO přesto rozděluje italskou vládu. Ministr zahraničních věcí nevládní organizace odsoudil, zatímco premiér poděkoval záchranářům za jejich pomoc. Samotná pobřežní hlídka tvrdí, že podporuje „politicky neutrální" námořní aktivity. Vysoká komise OSN pro uprchlíky obhajovala nevládní organizace, zatímco Mezinárodní organizace pro migraci částečně podpořila argumenty agentury Frontex a zdůraznila důležitost zachraňování životů ve Středomoří.

Jiná perspektiva

Badatelé Charles Heller a Lorenzo Pezzani vydali zprávu, ve které pomocí empirických důkazů nacházejí protiargumenty vůči tvrzením agentury  Frontex. Poukazují na to, že agentura též obvinila operaci Mare Nostrum, že povzbudila nelegální přistěhovalectví. Podle nich zrušení této operace vedlo k zvýšení mrtvých. Na vině nejsou zachránci, ale právě jejich nedostatek, dochází k závěru jejich zpráva. Autoři obviňují Frontex, že usiluje o ukončení zásahů NGO, ačkoliv ví, že zachraňují životy.

The Conversation poukazuje na kontraproduktivnost posílení kontroly hranic, zvláště na pevnině. Zabránění legálních cest vede pouze k přesunu poptávky po těch nelegálních, z čehož profilují bezohlední zprostředkovatelé. Výsledkem jsou rizikové lodní cesty a tím nárůst počtu úmrtí na moři. V diskuzi o jednání vůči migrantům se střetávají dvě perspektivy. Jedna, ta vládní, zastoupená agenturou Frontex, hájí právo vlády kontrolovat své hranice a uplatňovat suverenitu. NGO naopak považují za nutné, v případě neschopnosti vlády dodržet lidská práva, občansky zasáhnout.

Zpochybnění státní kontroly umožňuje NGO do jisté míry samotná krize ve Středomoří, což pochopitelně vede k odporu. Podle The Conversation by však vlády měly mít při ruce lepší argumenty, než s jakými přichází Frontex. NGO se v konečném důsledku totiž  snaží o ulehčení břemena zemí jako Itálie a Řecko, které jsou podle Dublinské úmluvy nepřetržitě na frontě. To není spravedlivé ani udržitelné, domnívá se The Conversation.