Keltové jsou dodnes opředeni tajemstvím. Jak žili a v co věřili?

Keltové jsou dodnes opředeni množstvím tajemství. Jak žili, v co věřili?

Kdo byli Keltové

Keltové žili v různých uskupeních v rozličných částech Evropy od pozdní doby bronzové. Při své migraci se jim podařilo rozšířit se od Portugalska k do Turecka. Ačkoliv byli Keltové rozdělení do různých klanů a kmenů, všichni mluvili stejným jazykem. Také si udržovali podobné umělecké tradice. Keltskými jazyky se dodnes mluví v částech Británie a na severu Francie.

Keltští válečníci byli známí jako nebezpeční soupeři. Šli snadno poznat podle dlouhých vlasů a téměř děsivé tělesné stavbě. Řecké umění je zobrazuje s jejich typickými dlouhými štíty, které byly tvořeny ze dřeva pokrytého zdobenou kůží, a meči.

V bitvě prokazovali svou obratnost na koni, ale také užívali vozy, které byly lehké a snadno manipulovatelné. Někteří válečníci užívali před bitvou barvivo z rostliny boryt, aby na své kůži namalovali obrazce.

Ačkoliv si mnohá keltská území nárokoval Řím, Keltové si udrželi několik území, odkud se vyhnat nenechali. Patří k nim Irsko a Wales nebo Orkneje. Římané Kelty považovali za divochy a barbary,.

Keltská kultura

Podle zápisků Julia Caesara Keltové nepěstovali obilí, chodili odívaní v kůžích a barvili svou kůži. Je však již prokázané, že neměl pravdu. Keltové pěstovali obilí a oblečení si vyráběli z vlny, kterou barvili pomocí přírodních barev.

Muži nosili kalhoty a jednoduché tuniky, zatímco ženské oblečení bylo tvořeno dlouhými šaty, které obvykle splývaly na zem. Obě pohlaví však nosila plášť, který byl přidržen brožemi a špendlíky. Šperky byly mezi Kelty velmi oblíbené, mezi nimi náramky a náhrdelníky.

Keltové žili v kulatých domech s doškovou střechou. Materiál zdí se lišil podle oblasti, kde Keltové žili. Zdi byly tvořené ze zapleteného dřeva, slámy a bahna nebo také z kamení spojeného jílem. Uprostřed domu bylo ohniště a kouř unikal otvorem ve střeše. Keltové ve svých domech nestavěli okna, zato v nich často bydleli s dobytkem.

Keltské náboženství

Keltové byli velice nábožensky založení, ačkoliv bylo jejich náboženství označené za barbarské. Náboženskými vůdci byli druidové, kteří patřili mezi keltskou elitu. Druid měl být spojením mezi lidským světem a světem božstev.

Keltské náboženství bylo velmi spojené s přírodou a rovnováhou. Božstva podle nich sídlila ve stromech, v zemi i ve vodě, a proto často nechávali obětiny u pramenů a házeli je do řek. Keltská božstva neměla jen lidskou podobu.

Had byl mezi Kelty uznávaný jako symbol moudrosti a znovuzrození. Keltský drak byl považován za symbol síly a plodnosti, který se zrodil ze z oblohy a vody. Ptáci reprezentovali svobodu, protože mohli vzlétnout k oblakům.

I díky spojení s přírodou se keltská obětní místa či jejich chrámy nacházely v přírodě, často se jednalo o uskupení kamenů do určitého tvaru. Stonehenge je považován za pozůstatek keltské civilizace,

Podle Keltů existoval svět po smrti a možnost reinkarnace. Po smrti byl prý člověk přenesen do posmrtné země, kde žil blaženě ve stříbrném oděvu a zlatých špercích, dokud nepřišel čas na to, aby se znovu narodil. Podobně jako u jiných válečných národů byla smrt v boji nejlepší možností.

Hroby Keltů často obsahovaly věci, které by lidé mohli potřebovat v dalším životě. Ve hrobech tedy šlo najít zbraně, oblečené, jídlo, víno, peníze, ale i vozy.

Poté, co Řím keltské země dobyl, se Keltové museli přizpůsobit a asimilovat se do náboženství Římanů. Druidové ztratili svou pozici a Keltové zapomněli svá božstva. Náboženství se udrželo v Irsku a Skotsku, které pod vládou Říma nebylo. Tam keltské náboženství později vytlačilo křesťanství.

Oběti

Římané keltské náboženství považovali za barbarské a odsuzovali jejich oběti. Keltové obětovali bohům, když chtěli bohy usmířit či si získat jejich přízeň. Obětí se mohly stát prsteny, náhrdelníky, spony či zlato.

Podle Julia Caesara věřili, že na záchranu života je třeba obětovat život. Každý bůh svou oběť navíc vyžadoval jinak. Někdo ji chtěl utopenou, jiný upálenou či oběšenou. Obětování prováděli druidové, jakožto náboženští vůdci.

Podle některých vědců existoval jakýsi „keltský kult hlavy“, kdy Keltové, kteří porazili nepřítele v boji, usekli jeho hlavu a přivázali ji na krk svého koně. Doma pak hlavu přibili ke stěně příbytku. Protože jsou však zdroji především Římané, kteří Kelty opovrhovali, vědci si touto teorií nejsou dodnes jistí.

Hlava byla pro Kelty sídlem duše, což může napovídat, že takový kult opravdu existoval. Jisté to však není a některé keltské záhady lidstvo ještě dlouho nerozluští.