Rusko může uspět tam, kde Sovětský svaz selhal. Proto je nebezpečnější, zní varování

Čeští komunisté doposud vnímají Rusko jako pokračovatele Sovětského svazu. Stejný pocit mají i jejich odpůrci, kteří ku hněvu Putina přisuzují Rusko stejné diktátorské tendence, jakými proslul komunistický režim. Navzdory jeho ujišťováním o opaku, je jisté, že Kreml má jisté ambice alespoň částečně obnovit slávu Sovětského svazu, minimálně z hlediska respektu, který mu byl prokazován.

Současné Rusko ale staví na jiné ideologii než jeho mocný předchůdce. Namísto vůdčí role ve světové komunistické, ateistické revoluci, současná Moskva se snaží vystupovat jako vrchní globální obhájce tradičních hodnot, což v jejím případě má podobu obhajobu neokonzervativních, ultranationalistických, pravicových a antiglobalizačních politických sil. Nejlépe tento záměr Moskvy ilustruje vzestup ruské pravoslavné církve, jež je Putinem a dalšími vnímána jako nositelka křesťanských morálních hodnot ohrožených materialistickým a duchovně vyprázdněným Západem.

Svou proklamovanou snahou o obnovu křesťanství si Putin získal pozornost a obdiv i u amerických neokonzervativních křesťanů, kteří za jiných okolností by Rusko vnímali jako zdroj všeho zla. Základní voličstvo Marine Le Penová, vůdkyně Národní fronty, tvoří (ve větší míře) muži a ženy hlásící se k tradičním křesťanským ideám a Le Penová se hlásí k Putinovi. To ukazuje na jasnou souvislost mezi politikou ochrany tradičního křesťanství a podporou ruského prezidenta.

Její příklad zároveň odhaluje, že samotná údajná obhajoba křesťanství a tradičních hodnot však nestačí na přitáhnutí zahraničních politických stran a uskupení k současnému světonázoru Kremlu. Není to ani tolik diskutovaný ruský odpor ke gayům. Německá Křesťanskodemokratická unie (CDU) měla až donedávna nakázáno hlasovat proti podpoře homosexuálních sňatků (a její vůdkyně, Angela Merkelová se tohoto pravidla držela i při posledním hlasování), přesto tato strana cítí jen malé sympatie k Putinovi.

Jak a kvůli čemu Rusko získává spojence?

Putinův světonázor přitahuje především ty ke křesťanství a tradicionalismu hlásící se skupiny, které se zároveň hlásí k bílému rasismu a šovinismu a antiglobalismu. Pro tyto skupiny, z nichž nejznámější postavení má již zmiňovaná Národní Fronta, je Rusko vzorem, inspirujícím je k jejich aktivitě a k víře, že i oni mohou svou politickou vizi prosadit na národní úrovni – ačkoliv jinak zůstávají na okraji zájmu.

Další jejích velkou inspirací je Donald Trump, s jehož volebním vítězstvím je spojován nárůst tzv. alternativní pravice (alt-right). Ta nicméně nedávno vyjádřila nespokojenost nad Trumpovou politikou v Sýrii. Putin a Rusko je zatím nijak nezklamalo. "Opravdu věřím, že Rusko je v současné době vůdcem svobodného světa," uvedl Matthew Heimbach, šéf krajně pravicové Tradiční dělnické strany (Traditionalist Workers Party). „Nejsilnější bílá síla na světě", nazval Rusko Richard Spencer, který zpopularizoval termín "alt-right".

Vůči Putinovi velmi kritický Euromaidan Press publikoval článek, podle něhož současné Rusko představuje pro západní demokracii v určitém hledisku větší hrozbu než Sovětský svaz. Přes všechny jeho snahy se Sovětskému svazu nikdy nepovedlo získat významné politické postavy v západních státech. Rusku se to daří, a to nejenom v případě Marine Le Penové. Rusko podle francouzského novináře flexibilně vyváří různé páky vlivu na různé skupiny. Na křesťany zmiňovanou ochranu před sekularismem, pro vojensky zaměřené politiky ochranu před terorismem, pro levicově zaměřené uskupení ochranu před Amerikou a v neposlední řadě pro politiky zaměřené na obchod slibem velkých obchodních smluv.

Dvojí standarty?

Že Rusko přistupuje k získávání spojenců více flexibilně, oportunisticky a méně dogmaticky než Sovětský svaz dokazuje jeho postoj ke krajně pravicovým, nacionalistickým stranám, které Putin vnímá jako ohrožení jeho zájmů a vlády. O svých ukrajinských protivnících se konstantně vyjadřuje jako o fašistech – termín, který po něm poněkud kuriózně převzala i alternativní pravice. Desítky příslužníků krajní pravice v Rusko bylo zatčeno a odsouzeno za „teroristické útoky" a „extremismus".

„Podporují lidi jako já v zahraničí a zde nás vězní," řekl Dmitrij Demishkin, šéf ultra-nacionalistické skupiny Russkiye (Rusové) v červenci 2015. V dubnu byl odsouzen na dva a půl roky do vězení za „extremismus." Vůči domácím separatismům Rusko zasahuje tvrdou rukou. Nejnázornějším příkladem jsou Čečenci, tatáž politika je ale uplatňována i proti lidem na Krymu. Podle organizace pro lidská práva Agora nejméně devět lidí bylo odsouzeno až k pěti letům vězení za online příspěvky nazývající Krym součástí Ukrajiny.

Podle Al-Džazíry se skutečně zdá, že v Rusku existují dvojí standardy. Ultranacionalistické a separatistické skupiny z Itálie, Maroka, Ukrajiny, Ázerbájdžánu a Gruzie se minulé září setkaly na konferenci uspořádané ruským Hnutím proti globalizaci. Vůdce hnutí, Alexander Ionov, přiznal, že konference byla hrazena vládní dotací ve výši 55 000 dolarů a dalšími dary od sponzorů z Texasu a dalších zemí. Jiná konference podobného ražení byla uspořádána protiimigrační, nacionalistickou skupinou Rodina (Vlast), jejíchž zakladatel Dmitrij Rohožin je ruským vicepremiérem zodpovědný za zbrojní a vesmírný  průmysl.

Euromaidan Press uklidňuje, že Putinův úspěch na poli získávání spojenců je známkou demoralizace Západu, nikoliv jeho génia. Naopak se dá soudit, že vzrůstající agrese Ruska povede k přesnému opaku toho, čeho chtěl Putin dosáhnout. Rusko, podobně jako Sovětský svaz, bude sloužit jako stimul pro větší semknutí Západu. Minimálně český ministr obrany Martin Stropnický přesně to požaduje.