Muslimský terorismus, o kterém se nemluví. Je na vině politická korektnost?

Samotný francouzský prezident Emmanuel Macron při příležitosti 70 výročí deportace francouzských Židů do nacistických koncentračních táborů vyslovil pochybnosti ohledně správného posouzení vraždy Sarah Halimové. Podle svědků Traoré řval „Alláh Akbar" a po zabití Halimové měl říci „zabil jsem Šejtana (Satana)." Přesto není obviněn ze zločinu z nenávisti a sám antisemitický motiv odmítá.

Macronův požadavek vnést „jasnost“ do případu je podle The Washington Post existenciální a politickou otázkou po klasifikaci útoků, které potencionálně ohrožují francouzskou bezpečnost a integritu. Přísně řečeno, francouzské právo klasifikuje jako terorismus jakýkoli závažný násilný čin, jehož individuálním nebo kolektivní úmyslem je „vážně narušit veřejný pořádek prostřednictvím zastrašování nebo teroru."

Politická korektnost v akci?

Byla vražda Halimové takovým násilným činem narušujícím veřejný pořádek? François Molins, hlavní francouzský státní zástupce pro Paříž, to odmítl považovat to za terorismus, a taktéž za akt antisemitského násilí. Jeho rozsudek vzbudil hněv mezi židovskou komunitou. „Je to čistě a jednoduše ideologické (rozhodnutí)," řekl Gilles-William Goldnadel, advokát rodiny Halimové a známý konzervativní komentátor pro francouzské noviny Le Figaro, naznačující jakýsi druh „politické korektnosti“ znemožňující pojmenovat věci jasnými jmény.

Podle Goldnadela má Traorté jasný profil radikálního islamisty. Na začátku června získaly francouzské noviny Libération, přístup k policejnímu spisu o Traorém, podle něhož byl aktivní v drobných zločinech a měl násilnické tendence. Totožné tendence se objevily téměř u většiny jedinců odpovědných za nedávné teroristické útoky ve Francii i Velké Británii. Navíc, jako oni, i Traoré hojně odkazoval na Korán a zarámoval svou vraždu nábožensky.

Jiné srovnatelné případy zabití jedince z náboženských důvodů byly klasifikovány jako terorismus, na rozdíl od případu vraždy Halimové. Zabití policisty na Champs Elysées v předvečer francouzských voleb koncem dubna bylo hodnoceno jako teroristický čin stejně jako pokus o střelbu na pařížském letišti Orly v březnu. Jako terorismus bylo označeno i červnové napadení policisty u katedrály Notre Dame v Paříži. Pachatel křičel: „Toto je za Sýrii!", nepochybně se stejnou intenzitou jako Traoré křičel „Alláh Akbar.“ Nikdo nebyl v tomto případě zabit, přesto se mělo jednat o terorismus.

Podle některých bezpečnostních analytiků však spočívá rozdíl mezi vyjmenovanými případy a vraždou Hamilové v tom, že tyto případy zřetelně měly za cíl narušit veřejný pořádek a proto se odehrávaly na frekventovaných místech jako jsou turistické památky či dopravní uzly. „Jednoduchý fakt, že někdo zabil někoho jiného z důvodu vyznání nebo náboženství, nestačí," domnívá se Jean-Charles Brisard, ředitel francouzského Centra pro analýzu terorismu. „Musí projevit určitou míru ochoty narušit francouzský veřejný pořádek."

Antisemitistické zločiny z nenávisti

Rodina Halimová však trvá na tom, že se jedná o zločin z nenávisti. Mnozí komentátoři varujících před islamofobií poukazují na zločiny z nenávisti páchaný bílými rasisty. Podle jejich interpretace se jedná o teroristické činy, které vláda nechce vzít na vědomí kvůli jejich politické citlivosti. Rodiny Halimové totéž vnímá v jejich případě. Pachateli jsou ale tentokrát islamičtí rasisté a obětí židé. „Chci, abyste pochopili, že bojem této rodiny je to, aby lidé uznali islamistickou, antisemitickou povahu vraha, který zmasakroval a zabil židovskou ženu, o které věděl, že je Židovka a o které věděl, že je sama," řekl bratr Sarah, William Attal.

Jak upozorňuje The Washington Post, paradoxně právě snaha zabránit zločinům z nenávisti motivovaných z rasistických důvodů proti rozlehlé a různorodé islámské komunitě zabraňuje politikům jasně pojmenovat problém antisemitické nenávisti, v nejhorších případech mající podobu násilí proti židům, která se ve značné míře objevuje právě mezi muslimy. „Vychází to z velmi dobrého a čestného místa, že nechceme příliš zobecňovat, ale někdy to může zajít příliš daleko," vyjádřil se k tomuto problému Ethan Katz, autor knihy o historii židovsko-muslimských vztahů ve Francii a profesor historie  na univerzitě v Cincinnati.

Rostoucí antisemitismus mezi muslimskou komunitou není problémem pouze Francie. Podle studie zveřejněné americkým Židovským výborem v berlínských školách se zvýšilo procento incidentů s antisemitickým pozadím. Míra antisemitismu je zvláště vysoká mezi muslimskými studenty, uvádí studie a doporučuje, aby islámské asociace a školy podnikly další kroky k potlačení tohoto druhu předsudků. „ Celá společnost musí brát vážně problém muslimského antisemitismu a současně se vyhýbat vrhání podezření na všechny muslimy," vyjádřil se k problému Josef Schuster, předseda Centrální rady Židů v Německu.