Jak se terorismus změnil během posledních let? Elity nahradili břídilové

Podle sociologa Randalla Collinse je většina násilí spojená s každodenním životem. Násilí v barech, nočních klubech, kebabových výdejnách, sázkových kancelářích, bazénových halách a vězeňských dvorech je tak banální, že vzbuzuje u těch, kteří jsou jeho svědky, spíše estetickou odpudivost než fascinaci. „Je to více ošklivé než zábavné," shrnuje Collins, proč denní, obyčejné násilí člověka odpuzuje.

Historicky se teroristé snažili vzbudit pozornost velkolepými akty zabíjení, mající až parametry katastrofického filmu. Důvod je nasnadě. Terorismus je v prvé řadě o vysílání jisté zprávy co nejširšímu publiku. Svým nepřátelům se teroristé snaží sdělit, že je mohou ohromit a zasáhnout a že jsou silou, s kterou je třeba počítat. Šokované veřejnosti se pokouší vnutit sžíravou vizi strachu, která by jej donutila ztratit jejich klid a pocit bezpečí. A svým potencionálním následovníkům se pokouší ukázat, že oni jsou předvoj a věrozvěsti velkého hnutí, které vyvrátí svět z jeho shnilých kořenů.

Během posledních několika let se však terorismus na Západě - často páchaný těmi, co se hlásí k IS- odchýlil od této základní logiky a stal se více banálním a každodenním. To se odráží nejen v malém měřítku nedávných útoků, ale také v nízké kvalitě používaných zbraní (tzv. low tech útoky) i pachatelů. Foreign Policy píše, že pokud je „terorismus divadlo“, jak jej označil teroristický expert Brian M. Jenkins před více než 40 lety, pak dnešní divadelní/teroristické představení jsou béčkové kategorie, hrané velmi slabými herci neschopnými si pamatovat své špatně napsané repliky.

Důvody změny podoby teroristických útoků

Jeden důvod pro přechod od velkolepého k banálnímu  je praktický. Alespoň na Západě je pro teroristy mnohem těžší provést rozsáhlé zvěrstva proti civilistům a symbolicky důležitým orientačním bodům. V návaznosti na události 11. září politici po celém světě poskytly větší prostor bezpečnostním službám, které pod nátlakem veřejnosti činí vše proto, aby velké teroristické útoky minimalizovali na minimum. Pro teroristy se tedy podobná spektakulární představení podobná 11: září stala spíše nedostižným snem, jehož provedení je natolik riskantní, že nestojí za to se je pokoušet uskutečňovat.

Další důvod je historický, tvrdí Foreign Policy. Terorismus jako každá jiná odborná činnost v širší kultuře podléhal nezastavitelným silám demokratizace. Terorismus, přinejmenším až do vzniku al-Káidy v pozdních devadesátých letech, vyžadoval talent pro násilí a šalbu. Také vyžadoval casus belli (důvod k vyhlášení války), a to jak pro teroristy, tak pro organizaci, ke které patřili. Dnes se zdá, že se nevyžaduje nic jiného než ochotu zabíjet a zemřít. Podle Foreign Policy v podstatě každý vesnický idiot může usilovat o to, aby se stal mučedníkem pro příčinu, která politicky nemá žádný smysl a které sotva rozumí.

Pachatelé: neschopní břídilové

Islámský stát, více než jakákoli jiná teroristická skupina, je v čele tohoto vývoje. Jeho propagandistické oddělení vyzývá prakticky každého, aby vzal nůž či auto a šel v jeho jménu vraždit. Dokonce e i al-Káida, která je běžně považována mezi odborníky za „elitní" skupinu, nyní podléhá těmto silám. Foreign Policy se nezdráhá jí využitého Richarda Reida, který se pokoušel skrýt bombu v jeho botě, za „zmateného imbecila.“ Terorismus byl kdysi povoláním „mistrů" a exotických cizinců, s nástupem IS se stal hřištěm „lůzrů.“

Pokud trvání IS na denním, banálním teroru něco vypovídá, pak o poklesu jeho moci. Navzdory svým ambicím se mu nepovedlo dosáhnout teroristického zvěrstva ve škále 11. září. Jeho nejsmrtelnějším útokem na Západě bylo zabití 130 lidí v Paříži v listopadu 2015. Ačkoliv se jedná samozřejmě o šílený, nechutný masakr, nelze jej v žádném smyslu vnímat jako ikonický teroristický útok kosmických proporcí, který by odpovídal apokalyptickému poselství IS. Navzdory palčivým titulkům, které rámcují útoky způsobené teroristy, IS se daří vyvolávat pouze znechucení, jehož následkem je odpor u té širší komunity muslimů, jichž se snaží IS získat na svoji stranu.

Frekvence těchto útoků navíc způsobilo jakousi necitelnost k jejich obrazům a jistou únavu z terorismu. Jejich pachatelé jsou nerozeznatelní od sebe navzájem, amatérští, nezajímaví a ošklivý. Nikdo si je nebude pamatovat, jako se ztratí v zapomnění i jejich hrozné činy. V konečném důsledku jsou méně děsivé. Přispívají nepochybně ke vzteku, a v tom možná leží jejich největší nebezpečí. Jinak jsou ve skutečně vysoce neefektivní, neschopní změnit cokoliv.

Islamismus je často přirovnáván k nacismu právě na základě jejich podobných násilných povah. Banálnost, která se pojí s teroristy, byla i součástí nacistické mašinérie. Známá filozovka Hannah Arendtová tvrdila, že zlo nacistického režimu bylo důsledkem normálních úkonů nezajímavých byrokratů typu Adolfa Eichmanna. Teroristé páchající nedávné útoky jsou mu více podobní než Adolfu Hitlerovi, nejsou to vůdci, bez charismatu a postrádající i jasné motivy a vizi, proč dělají to, co dělají. Jsou nudní, zaměnitelní a banální. Ale na rozdíl od Eichmanna oni nejsou architekti vyšinutě sofistikovaného zla na škále holocaustu, tvrdí Foreign Policy. Kvůli své neschopnosti selhávají ve vytvoření podobného hrůzy a odhalují, že IS a jeho vize teroru je kompletní neúspěch – k úlevě většiny lidí.