Nejsme náboženští fanatici, říkají zajatí bojovníci IS. Jen taktika, jak se vyhnout vězení, varuje respektovaný magazín

Autoři zprávy OSN vyzpovídali 43 lidí z 12 národností. Vzhledem k počtu asi 40 000 lidí, kteří odešli bojovat do Sýrie za IS se to jeví jako velmi malé číslo. Je nicméně velmi obtížné najít osoby ochotné mluvit o tom, že byli členy teroristických organizací. Dokonce i s podporou OSN autoři dokázali přesvědčit pouze sedm zemí, aby jim „propůjčili“ zajaté bojovníky.

Nevinní bojovníci?

Někteří bývalý bojovníci IS se pokoušeli tvářit jako naivní oběti, které z různých důvodů nevěděli o masakrech činěných IS. Podle Wooda jsou jejich některá prohlášení naprosto absurdní. Harry Sarfo, německý navrátilec ze Sýrie, např. prohlásil, že nevěděl, co je IS a že nikoho během svého krátkého působení v Sýrii nezabil. Zanedlouho se ale objevilo video, ve kterém přechází s insigniemi IS a zdá se, že se účastní popravy vězňů. Jiný bojovník řekl, že mu byla dána droga, která ho přiměla k myšlence, že Jezidové jsou nevěřící, které je třeba vyhubit. Tvrzení o tom, že nevěděli o masakrech IS neobstojí vzhledem k značné mediální pozornosti, která je skupině a jejím činům věnována, nemluvně o samotné propagandě IS.

Respondenti pro zprávu OSN nepopírali, že věděli o tom, že IS je bojovná skupina, snažili se ale hrát na jinou strunu. Sami sebe vykreslovali jako oběti systému, chudé a nezačleněné, kteří pouze chtěli učinit něco dobrého pro své bratry v sunně, kteří jsou v ohrožení v Sýrii. Podle Wooda se tímto způsobem snaží přesvědčit své věznitele, že jsou víceméně neškodní a že není třeba, že by mohli někde zaútočit. Pokud však vaší motivací je obrana sunnitů před nevěřícími, pak lze spíše počítat s tím, že představujete hrozbu, je přesvědčen Wood.  

Náboženskost radikálů

Podle studie OSN jen velmi málo bojovníků oplývalo silně náboženským přesvědčením a jen málo z nich pocházelo z extrémně náboženského rodinného zázemí. Ti, pro které bylo náboženská motivace velmi důležitá byli náboženští nováčci, kteří se začali modlit a chodit do mešity až po své konverzi, které v mnoha případech proběhla během tzv. Arabského jara. Podle studie náboženství vnímají spíše v termínech spravedlnosti a nespravedlnosti než v termínech zbožnosti a spirituality.

Wood právě v otázce náboženství a ideologie nachází největší nedostatky studie. Podle něj autoři definují náboženství velmi úzce jako „aqidah“, což je arabský termín pro náboženské vyznání, krédo. Podle takové definice je náboženským ten člověk, co se shoduje s tradiční interpretací islámu, jejichž rituály praktikuje. Tedy, je to někdo, kdo je velmi obeznámený s právem šária.

Podle Wooda však takto náboženské přesvědčení nefunguje. Jejich náhlá konverze z života plného hříchu – mnozí islamističní radikálové žijí před svým obrácením čistě sekulární život plný drog, alkoholu a sexu – může možná být podezřelá, ale pro ně je rozhodně spirituálně autentická a je spojena s náboženstvím. Jejich nekonzistence v náboženské praxi je výsledkem jejich náboženského tápání a hledání a často je důvodem, proč se přidávají k přesvědčivému IS. Jejich vědomé odmítnutí hlavního proudu je náboženským přesvědčením (ostatně mnohá náboženské proudy jsou či byly postaveny na podobných principech, viz např. protestantismus).

Wood cituje Andrewa Lebovicha z European Council on Foreign Relation, podle něhož znalost šárije není běžná ani u velmi dogmatických a náboženská přikázání dodržujících muslimů. Nelze proto kritizovat hloubku náboženského cítění podle toho, jak kdo zná náboženské dokumenty. Americký patriot také může být velmi dogmatický, až fanatický a přitom neschopný citovat ani jednu větu Ústavy.

Podle Wooda samotný fakt, že se přidali ke skupině, která jim slibovala, že mučednická smrt jim poskytne věčnou nebeskou odměnu a neúnavně se propaguje jako nástroj spravedlivého Božího hněvu, naznačuje, že respondenti měli jisté náboženské zájmy. I jejich tvrzení, že nejdou vytvořit chalífát, ale pomoci sunnitům se může považovat za důkaz, že vnímají celý konflikt náboženskou optikou jako střet věřících a nevěřících. Proto, tvrdí Wood, nelze vnímat bojovníky IS za méně náboženské, naopak jsou velice náboženští, ale jejich náboženskost je v těch kategorií, s kterými většina odborníků nepracuje.

V nedávné studii německých univerzit se objevil pro tuto nesystematickou náboženskou průplavu radikálů a jejich tendenci kombinovat fragmenty islámského myšlení posměšný termín „lego islám.“ Podle Meredith B McGuireové, profesorky sociologie a antropologie na  Trinity University v San Antoniu, však většina tzv. „žitých náboženství“ funguje přesně takto. Ve své studii odhaluje, že zbožný američtí evangelíci spojuje své vzorce náboženskosti získanými od církve s náboženskými elementy propagovanými populárními médii a kazateli. Žité náboženství není podle McGuireové o logické koherenci víry, ale o tom, co se dává zrovna věřícímu smysl.