WikiLeaks odhalil nové informace o ruské špionáži. Jen kouřová clona, domnívají se odborníci

Většina zveřejněných informací byla již veřejně dostupná a známa, nejednalo se tedy o ten typ radikálního úniku přísně tajných informací, jakými WikiLeaks obvykle proslula. Podle bezpečnostních a soukromých analytiků dokumenty spíše podporují, než že by rozšiřovali existující obraz o tom, jak funguje ruský vládní dohled nad občany. Podle Andreie Soldatova, ruského novináře, to neřeší problém, že se ví velmi málo o tom, co se děje u ruské tajné služby (FSB), ale alespoň to nabízí vhled do výměny dat mezi tajnými službami a telekomunikačními službami.

35 zveřejněných dokumentů se týká společnosti se sídlem v Petrohradě, známé jako Peter-Service. Tento dodavatel softwaru a technologií zřejmě uzavřel dohody s tajnými službami (FSB – Federální služba bezpečnosti)  ohledně projektů ruského vládního dozoru. Mnoho dokumentů popisuje, jak se Peter-Service účastnila ruského digitálního dohledu, známého jako Systém pro operační vyšetřovací činnost (SORM). Společnost shromažďovala mobilní data, která dále sdílela s vládními agenturami.

Podle Soldatova se spousta lidí pokoušela odhalit, jak přesně funguje SORM, takže tyto nové informace lze hodnotit pozitivně, protože poskytují vhled do velmi těžko dostupných technických záležitostech tohoto dohledu. Potvrzují více méně zdokumentované domněnky o sledovacích zařízeních umístěných u poskytovatelů internetových služeb. Co však zůstává velkým tajemstvím, je to, co se děje na druhém konci sledovacího řetězu, u FSB, jejíchž každá místní pobočka má tyto zařízení a je propojena s místními poskytovateli internetových služeb.

Ruský způsob kontroly internetu

Zatímco Čína využívá k sledování internetu především rozsáhlé technologické řešení typu Great Firewall, jenž cenzuruje vybrané stránky, Rusko používá více hybridní přístup, jenž kombinuje technické mechanismy s legislativním tlakem. Každý, od jednotlivců až po velké společnosti jako Peter-Service, je vystaven právním hrozbám a zastrašování, pokud nebude spolupracovat s vládními dozorčími agenturami, jenž samy nepodléhají prakticky žádnému právnímu dohledu.

Adrian Shahbaz, manažer výzkumu každoročních analýz „Freedom on the Net" (Svoboda na internetu) ve skupině lidských práv Freedom House, tvrdí, že oblíbenou a častou taktikou ruské vlády je přijmutí zákonů, které lze v praxi jen velmi obtížně dodržet. Tím ruská vláda může vyvíjet tlak na telekomunikační společnosti, protože v podsadě kdykoliv je může osočit, že porušují zákon. Společnosti pak často nezbývá nic jiného, než se podílet na narušování soukromí svých uživatelů.

Proč WikiLeaks odhalila tyto informace?

Podle odborníků je třeba se ptát na motivy tohoto úniku. Šéf CIA Mike Pompeo označil  WikiLeaks označil za nepřátelskou zpravodajskou agenturu, kterou často podporují země jako je Rusko. Server mohl nechat uniknout pro ruské zpravodajské služby nepříliš podstatné informace, aby získal opět důvěryhodnost organizace nezávislé na jakémkoliv státě.

James Andrew Lewis, viceprezident Centra strategických a mezinárodních studií, který dříve pracoval jako důstojník zahraniční služby pro OSN, považuje celý únik za podezřele pomalý, opožděný a prakticky nepřinášející příliš nového. Podle něj zřejmě musela WikiLeaks získat povolení od FSB a to může trochu trvat.

Zatímco ochránci lidských práv jsou znepokojeni snahami ruské vlády kontrolovat své občany a porušovat jejich právo na soukromí, podle ruského média RT ruská veřejnost to nevnímá jako příliš velký problém. Průzkum veřejného mínění z roku 2016 zjistil, že tzv. zákon  Yarovayaové (podle ruské političky Iriny Yarovayaové), jenž dává vládě právo požadovat po poskytovatelů komunikace provozní data za několik měsíců, byl vnímám 52% dotázaných ruských respondentů a 39% negativně. Naproti tomu opatření je velmi kontroverzně vnímáno mezi ruskou IT komunitou, která zpochybňuje jeho technickou proveditelnost a obává se značných nákladů na jeho implementaci.