Církev ponechává uprchlíky v Německu navzdory státu. Je to naše humanitární povinnost, obhajuje se

Doris Otminghausová, evangelická pastorka z bavorského města Hassfurt, se rozhodla dát církevní azyl 11 migrantům, kterým hrozí deportace. „Právo na azyl a právo na azyl na posvátném místě jsou staré tisíce let. Církevní azyl má dlouhou historii, je to jedno z nejstarších lidských práv, které známe, " vysvětlila Otminghausová.  Za svůj krok získala množství cen za lidská práva. Stala se ale zároveň jednou z církevních osob, které jsou vyšetřovány prokuraturou.

Podle německého ekumenického výboru pro církevní azyl (BAG) - sítě protestantských, katolických a svobodných církví - církevní azyl dnes existuje jako dočasná forma ochrany pro osoby bez zákonného pobytu, které jsou ohroženy na životě, pokud se vrátí do své domovské země. V celém Německu je v současné době přibližně 531 osob (včetně 127 dětí), které obdrželi církevní azyl.

Církevní azyl dnes existuje v šedé zóně, tj. je uznán zvykem, ale není zakotven v právu. Doposud byl nicméně státem tolerován a uznán v dohodě z roku 2015 mezi německými církvemi a Spolkovým úřadem pro uprchlíky a migraci ( BAMF).  Podle mluvčí BAMF Edith Avramové, dohody mezi federálním úřadem a církvemi platí i v těch případech, kdy by azylantům hrozí bezprostřední přesun do jiné evropské země (tzv. Dublinské případy). BAG odhaduje, že většina církevních azylů zahrnuje dublinské případy.

Kontroverzní (ne)právo

Tato praktika však vzbuzuje i silnou kritiku. Stanisław Tillich, politik CDU a předseda saské vlády, je toho názoru, že neutrální demokratický stát by neměl žádné skupině udělit zvláštní morální autoritu k tomu, aby zasahoval do politických debat. Dodal, že ohledně práva na azyl neexistuje ani shoda názorů uvnitř církve.

Napětí mezi církví a státem zatím dospělo nejdál v Bavorsko, kde prokurátoři podle Dietlinda Jochimse, pastora a předsedy německého ekumenického výboru pro církevní azyl, doposud vyšetřili 130 případů. Ačkoliv ve většině případů bylo od vyšetřování opuštěno, v kongregacím, které se měly dopustit „opakovaných přestupků“ byly uděleny pokuty.

V Hassfurtu bydlí uprchlíci v domě Otminghausové. Ačkoliv církev nemůže udělovat azyl z právního hlediska, je obecně uznáváno, že policie nevstupuje do těch oblastí, kde platí církevní azyl. To tvoří poněkud schizofrenní situaci. Ubytování migranti mohou být prakticky pouze v domě a v kostele naproti domu. Během přechází do kostela je policie může sebrat a vyhostit. Podle Otminghausové uprchlíci vždy nejprve zkontrolují, zda je na ulici policie, než se vydají do kostela.

Stephan Reichel, vedoucí organizace „Matteo - církev a azyl“ tvrdí, že místní křesťanská komunita podporuje právo na azyl. „Když jsou uprchlíci deportováni, slyšíme od místních obyvatel mnoho stížností. Ztrácí své nové přátele. V těchto malých městech často (vládne) smutek, někdy slzy, " sdělil The Local Reichel.  

Reichel si myslí, že tlak na odstranění církevního azylu přichází od některých populistických politiků Křesťanskodemokratické unie Bavorska, který tím chtějí přilákat odpůrce migrantů. Podle něj však křesťané jsou stále jádrem voličské základny této strany a nevyjadřují sympatie k těmto krokům. Církevní azyl lze vidět jako jakousi formu tichého politického protestu, Otminghausová však takový výklad odmítá. „Udělujeme církevní azyl jako nutnost, jako humanitární pomoc,“ zdůrazňuje.

Bellinda Bertolucciová, právní poradkyně německé skupiny pro lidská práva Pro Azyl, upozorňuje, že cílem není „mít někoho v kostele po mnoho let“, ale vytvořit prostor pro reflexi rozhodnutí federální kanceláře. Je to dle ní šance k tomu, že BAMF se znovu podívá na případ a případně pozmění své stanovisko, pokud se ukáže být chybné.

„Velmi často církevní azyl vede k jinému rozhodnutí“, tvrdí Bertolucciová. Např. jeden z afghánských hostů Otminghausové, který měl být původně deportován, nakonec získal  subsidiární ochranu (oprávnění k pobytu pro ty typy osob, které nesplňují kritéria pro udělení azylu, ale nějakou formu slabší ochrany potřebují)  a nyní hledá školu a vlastní byt v Hassfurtu.

Otminghausová je velmi kritická k rozhodnutí německých rozhodnutí deportovat Afghánce do jejich rodné země, protože je dle ní zcela jasné, že tato země není bezpečná. Stěžuje si též na nedostatek solidarity. „Lidé se topí v moři. Co se děje ve Středomoří, je politická porážka. "