Promigrační Brusel? Ne tak docela

Podle Mehdiho Kassoua, organizátora dobrovolnické skupiny poskytující přístřeší pro asi 500 migrantů, je okolo 45% z nich z Súdánu. Málokdo z nich chce v Bruselu zůstat. Mnozí súdánští migranti plánují odjet do Británie, jelikož zde žije poměrně značná populace Súdánců díky tomu, že Súdán je bývalá britská kolonie.

„Bojím se tady," říká jeden z súdánských migrantů, Hamza Khater, "protože nemám vzdělání, nemám peníze, nemluvím francouzsky." Belgie podle něj nerozumí politice Súdánu a má strach, že pokud by zde zažádal o azyl, mohlo by se stát, že by byl hned poslán zpátky do Itálie, případně do Chartúmu, hlavního města Súdánu. V zemi probíhá drsný ozbrojený konflikt, který vyhnal statisíce lidí. Pozorovatelé hovoří o genocidě páchané ze strany vládních jednotek na lidech v oblasti západního Súdánu.

Podle právních ustanovení EU musí přistěhovalci žádat o pobyt nebo o azyl v první zemi, které dosáhlo. V posledních třech letech desítky tisíc Sudánců překročily Středozemní moře a připluly do Itálie, Řecka nebo Španělska. Většina z nich zažádala o azyl, jen několik stovek bylo deportováno zpět, podle Mezinárodní organizace pro migraci. Někteří se však vydali bez dokladů a tajně do Británie.

Belgický státní tajemník pro azylovou politiku a migraci Theo Francken tvrdí, že stát nemůže převzít odpovědnost za ty, kteří neuplatňují azyl. Má za to, že pokud by Belgie dovolila několika lidem na svém území pobývat nelegálně, mohlo by to přilákat miliony dalších, což by potenciálně mohlo zničit štědrý belgický systém sociálního zabezpečení.

Tvrdá politika vůči migrantům

Belgické úřady během posledního léta nechaly provést několik razií na neformální tábory a bezdomovce. Spolu s klesajícími teplotami tyto razie do značné míry uspěly v rozbití táborů ve veřejných parcích a získaly si širokou podporu mezi veřejností. Minulý měsíc navrhla vláda policejní razie i na domovy těch belgických občanů, kteří jsou podezíráni z poskytování  přístřeší nelegálním migrantům.

Tato politika byla předmětem několika demonstrací. Koncem minulého měsíce asi 3 000 lidí vytvořilo kolem belgického severního nádrží lidský řetězec, aby zabránily policejnímu útoku. Kritiku si vysloužilo i pozvání súdánských úředníků, majících pomoci identifikovat a vykázat lidi, kteří nežádají o azyl a pobývají v zemi nelegálně. Deset Súdanců bylo následně posláno do Chartúmu a rychle se objevily zprávy, že přinejmenším tři z nich byli při jejich návratu týráni.

Belgická vláda nařídila vyšetřit tato obvinění. Vyšetřovací zpráva dospěla k závěru, že Brusel neprovedl dostatečné zhodnocení rizik, kterým čelí deportovaní. Ačkoliv zpráva uvádí, že nelze zjistit, zda došlo k týrání, upozorňuje na právo migrantů, kteří nepožádali o azyl,, být chráněn před mučením.

Někteří súdánští migranti tvrdí, že se vůči nim belgická policie chová velmi tvrdě. Reportérovi New York Times ukázali zranění a jizvy, které měly být způsobené policí při razii na severním nádraží. Kassou, organizátor přístřešků, podotýká, že skutečně „někteří důstojníci v některých městech, nikoliv všichni policisté" mohou být velmi násilní vůči migrantům. „Pravidelně máme lidi, kteří vstupují s ranami, dokonce i kousanci od policejních psů," řekl.

Mluvčí belgické policie nesouhlasí. S přechodnými uprchlíky je dle ní zacházeno velice empatickým a humánním způsobem", pokud se vyskytly případy použití síly, je to jen pokud se uprchlíci zuřivě vzpírají policejním zásahům, a i tak policejní akce jsou „úměrné“ akcím uprchlíkům.

John Leman, profesor antropologie na Katolické univerzitě v Leuvenu a odborníka na migraci v Belgii, nejsou tyto vzorce nové. Politika tvrdých návratů existovala v Evropě od osmdesátých let a kontinent prodělal uprchlickou krizi v devadesátých letech po rozpadu Jugoslávie. Co je však dle něj nové, je skutečnost, že lidé jsou deportováni zpět do země, o které se ví, že zde jsou porušovány lidská práva ze strany vlády.

Taktéž nikdy neviděl v Evropě v takovém rozsahu, aby se vrcholní politici pyšnili tím, kolik lidí deportovali. Odkazoval tím na státního tajemníka pro azylovou politiku a migraci, Franckena, který po zásahu policie na severním nádraží označil na Facebooku akci jako „úklid“. Po vlně nevole ze strany veřejnosti která tento výrok odsoudila jako xenofobií, nabídl své omluvy premiérovi, který je nepřijal.