Rusko bez Putina? Podle právníka pracujícího pro OSN zcela nereálné

Vladimír Putin bude zvolen počtvrté. Poprvé vstoupil do Moskevského Kremlu v roce 2000, kde zůstal až do roku 2008, kdy jej v úřadu vystřídal Dmitrij Medvěděv (tehdy ještě bylo funkční období ruského prezidenta čtyřleté). V roce 2012 byl zvolen potřetí a nyní bude počtvrté. Dvě funkční období vystřídal v letech 2000-2008 a nyní další dvě funkční období vyčerpá v letech 2012-2024.

V nedělním, předem rozhodnutém, boji o prezidentský úřad se Putin setká s osmi kandidáty, z nichž se tři prezentují jako jasní odpůrci jeho režimu. Jedním z nich je Ksenija Sobčaková, 36letá opoziční novinářka a dcera bývalého petrohradského starosty Anatolije Sobčaka, kterému během privatizačního skandálu pomohl Putin utéct do Francie.

Někteří politologové proto spekulují o zvláštním vztahu mezi Putinem a Sobčakovou a její roli coby maskotky uměle vytvářející zdánlivý dojem svobodných voleb. Sobčaková tato tvrzení odmítá a stojí si za tím, že je jasnou odpůrkyní korupce, která je neoddělitelnou součástí Putinovy politky, a protiprávní anexe Krymu.

Putinovu nejhlasitějšímu kritikovi Alexeji Navalnému, který stál v pozadí několika protivládních protestů, bylo odepřeno právo kandidovat na prezidenta kvůli trestnímu řízení, které Navalnyj považuje za politicky vykonstruované. Z tohoto důvodu vyzývá své příznivce k bojkotu nedělních voleb.

Všichni protikandidáti kritizují ruskou vládu kvůli korupci, nedostatečnému ekonomickému růstu, nízké životní úrovni a vysoké míře chudoby. Kromě toho kritizují Putinovy snahy glorifikovat Stalina a činit z carské rodiny Romanovců mučedníky. Nikdo z nich však nemá šanci Putina, kterého podporuje drtivá většina Rusů, porazit.

Proč Putin neustále vyhrává volby a co vlastně stojí v pozadí jeho nástupu k moci? Jsou v tom pouze korupce, oligarchizace a zmanipulované volby, na což dlouhodobě poukazují zahraniční i ruská média a politické organizace? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Nicméně je třeba připomenout, že i bez manipulací by Vladimír Putin volby hravě vyhrál. Když ne ihned v prvním, tak určitě ve druhém kole. 

To, o co mu jde a vždycky šlo, není pouze vyhrát, nýbrž získat na svojí stranu drtivou většinu voličů, aby si zachoval dosavadní image silného vůdce, za nímž stojí téměř celé Rusko.

Chaos v Rusku "Když jsem poprvé přijel v 60. letech do Moskvy, byl tehdejší Sovětský svaz hrdou velmocí procházející rozsáhlou industrializací, rozvojem vědy, technologie a medicíny. O úspěších v oblasti kosmonautiky nemluvě. Postupem času jsem si začal, čím dál více všímat postupného úpadku dříve silného Sovětského svazu. Tento negativní vývoj vygradoval v 80. letech a s postupem času se promítl do sociální, politické i ekonomické sféry. Roky po trvalé stagnaci se chopil moci Mikhail Gorbačov, jehož reformy spočívající v otevřené kritice komunistického režimu a otevřenosti daly všanc rozpadu Sovětského svazu 25. prosince 1991. Sám Vladimír Putin se nechal slyšet, že rozpad Sovětského svazu byl tou nejhorší geopolitickou katastrofou 20. století. Když pak později dostal klíče od Moskevského Kremlu Boris Jelcin, začala éra volného trhu, minimalizace státních zásahů do ekonomiky, privatizace státních podniků a důrazu na soukromé vlastnictví. V důsledku toho se hodně lidí s dobrými kontakty dostalo k velkému majetku, čímž se Rusko dostalo do období oligarchizace, kdy se společnost rozdělila na extrémně bohatou a extrémně chudou část. Když jsem pak viděl Moskvu v roce 1996, nestačil jsem se divit a bylo mi do breku. Korupce a kriminalita prolézaly jak státním aparátem, tak i podnikatelským sektorem. Zahraniční investoři začínali masově opouštět ruský trh. Jídlo bylo na příděl, zaměstnavatelé nevypláceli mzdy, stát nevyplácel důchody, všude řádily ozbrojené gangy, ruská politika, ekonomika, armáda i společnost byly na dně a do roku 1998 žila už třetina Rusů pod hranicí chudoby. Západní svět dlouhodobě kritizoval Jelcina, že nedokáže zvládnout situaci, která vygradovala vyhlášením státního bankrotu a devalvací rublu v roce 1998. V důsledku toho pak 31. prosince 1999 opustil Jelcin úřad ruského prezidenta a za svého nástupce si vybral právě Vladimíra Putina. Ten pak měl před sebou nelehký úkol vrátit zbídačené zemi její zašlou slávu," takto popisuje Wijayadasa období od rozpadu SSSR po státní bankrot. Make Russia Great Again!

S nástupem Vladimíra Putina do prezidentského úřadu začalo nové období vyznačované aktivní snahou o obnovu zhroucené země. Putin v začátcích své vlády aktivně prosazoval principy právního státu, ekonomický liberalismus, udržitelný hospodářský rozvoj, boj s chudobou, růst mezd a penzijní reformy.

Ke stabilizaci ekonomiky zavedl jednotnou daň z příjmů fyzických osob a nízké korporátní daně. Dále založil Stabilizační fond pro příjmy z ropy, jehož účelem bylo oddlužení Ruska.

Po splnění tohoto účelu se fond rozdělil na Rezervní fond chránící Rusko před budoucí recesí a Národní důchodový fond.

Nicméně posledních 17 let Putinovy vlády se neslo spíše v duchu centralizace státní moci a ekonomického protekcionismu.

Vladimír Putin sloužil, jak už bylo uvedeno, v prezidentském úřadu dvě volební období, tj. 2000-2008, kdy jej na příští čtyři roky vystřídal Dmitrij Medvěděv. Po jeho znovuzvolení v roce 2012 začaly zmítat Rusko první masové protivládní demonstrace.

Ze strachu z údajných zahraničím řízených pokusů o státní převrat přijala ruská vláda novou legislativu, která každou nevládní organizaci financovanou ze zahraničních zdrojů vnímá jako zahraničního agenta, a jejíž činnost tudíž podléhá přísné kontrole.

Nová legislativa umožnila ruské vládě deportovat ze země některé „nepohodlné" nevládní organizace, včetně U.S. Agency for International Development.

„Cesta ke svobodné společnosti nebyla vždycky jednoduchá. V historii naší země máme za příjemné i krušné časy.,“ řekl Vladimír Putin v jednom ze svých projevů Vztahy se zahraničím

Zde Wijayadasa vysvětluje, jak vnímají Rusové zahraničí, zejména západní svět.

Snahy dobýt Rusko a dostat se tak k jeho vzácným zdrojům byly blízké hlavně císaři Napoleonovi a Adolfu Hitlerovi. Obě skončily neúspěchem.

Západní svět v jejich stopách samozřejmě jít nechce. Jde mu pouze o polarizaci Ruska s jeho následným rozbitím na několik malých částí, jako tomu bylo v případě Jugoslávie a Československa. Od anexe Krymu v roce 2014 uvalily USA a EU na Rusko sankce, které doposud nezrušily. O jejich dopadu na ruskou ekonomiku se nebudu dál rozepisovat, protože by to zabralo ihned několik stránek.

Následovala další obvinění ze zahraničí, konkrétně ze Spojených států, že Rusko zasahovalo do prezidentských voleb. Minulý měsíc vydal Washington, D. C. seznam několika významných politiků blízkých Putinovi a 96 ruských oligarchů disponujících majetkem větším, než 1 bilion USD.

Toto všechno hrálo významnou roli v pokusech o ekonomickou izolaci Ruska, včetně jeho vyloučení z G8. Vladimír Putin i nadále trvá na tom, že se jedná o agresi ze strany západních mocností, a že se nikomu nepodaří zabránit ruské prosperitě.

Putinova zahraniční politika

Wijayadasa nastiňuje, jak vypadá Putinova zahraniční politika.

Vladimír Putin dlouhodobě kritizuje zahraniční politiku západních mocností, zejména pak Spojených států amerických.

„Naši západní spojenci vedení Spojenými státy americkými, při realizaci své zahraniční politiky radši používají zbraně, než aby respektovali mezinárodní právo. Jsou natolik přesvědčeni o své pravdě, že se ani neostýchají ji násilím vnucovat celému světu, a ještě se tváří, že jsou jejich činy zcela legitimní,“ řekl Vladimír Putin v jednom ze svých projevů.

Putin dlouhodobě zdůrazňuje, že ani přes znatelný tlak ze strany Spojených států a západních mocností nezmění svojí zahraniční politiku, a že bude i nadále prosazovat rozmanitý svět a větší roli OSN při zajišťování globální bezpečnosti.

Na závěr pak dodal, že nestojí o žádnou konfrontaci, nýbrž o konstruktivní dialog, a že jedině v takovém případě může dojít ke zlepšení vztahů mezi západními zeměmi a Ruskem.

Rusko bez Putina být nemůže

Wijayadasa v závěru vysvětluje, proč Rusové stále stojí za Putinem.

Navzdory kritice ze strany Putinových odpůrců se ruská ekonomika znovu vzpamatovala, a to díky rostoucí produkci ropy, stabilizaci jejích cen, rozvoje vojenského průmyslu a podpory primárního sektoru.

"Když jsem naposledy navštívil Moskvu, shledal jsem zdejší život mnohem lepším, než jaký byl v 60. letech. Všude velké množství obchodů, kaváren a restaurací. Ekonomický růst navíc umožnil vznik střední třídy, což bylo ještě v 90. letech téměř nemyslitelné. V předvolebním projevu slíbil Putin další rozvoj Ruské federace, zejména školství, zdravotnictví, zemědělství, dopravní infrastruktury a zahraničních investic. Rusové milují svojí zemi více, než cokoli jiného, včetně svého vůdce a nikdy jí neobětují zájmům cizích mocností," touto větou končí Wijayadasa svojí politickou analýzu