Putin je počtvrté prezidentem. Co od něj může svět očekávat?

Podle Gernota Erlera, bývalého zástupce německé vlády odpovědného za vztahy s Ruskem, je potřeba vnímat politický kurz nastolený Putinem pro další své prezidentské období v kontextu výsledku voleb. Putin získal vůbec největší počet hlasů za celou svou politickou kariéru (77%), což mu poskytuje legitimitu a naznačuje spokojenost Rusů s jeho vedením země. V důsledku toho budou Putinovi následující kroky ve znamení kontinuity, domnívá se Erler.

Jak přesně bude tato kontinuita vypadat? Podle oslovených expertů zcela nepochybně bude Putin pokračovat v posilování autoritářských tendencí. Naznačuje to např. spor ohledně textové aplikace Telegram nebo též tvrdý zásah ruské policie proti víkendovým protiputinovským protestantů. Putin se nicméně nestane otevřeným diktátorem. Podle Manfred Hildermeier, odborníka na ruskou historii z Göttingenské univerzity chce Putin stále vystupovat před světem i domácím publikem jako demokratický politik.

Putinovi se do jisté míry daří zachovávat tento obraz protože nemusí sahat k až příliš hrubým odvetným opatřením vůči opozici, která je velmi slabá. Nedá se čekat, že by v Rusko mohlo dojít například k arménské „sametové revoluci“, která vedla k pádu proruského premiéra. Neznamená to, že by nicméně nemohlo k žádné formě revoluce a větších protestů dojít. Tyto události lze velmi těžko předvídat, protože lidé mohou být velmi rychle mobilizováni přes internet, poukazuje Hildermeier. Zda-li Putin bude čelit větším protestům, záleží na ekonomické situaci Ruska.

Putinova slabina

Právě ta představuje Achillovu patu putinovského režimu. Ačkoliv se Putinovi podařilo dostat Rusko z hlubin ekonomického propadu, kam spadlo po poklesu cen ropy a ekonomických sankcích uvalenými na Rusko po anexi Krymu, stále se jedná o velmi křehkou ekonomiku, zcela závislou na vývozu surovin, která je významně ohrožována tvrdšími americkými sankcemi.

Putin slíbil, že v zemi dojde k technologickému průlomu a tím pádem se zvýší její konkurenceschopnost. Odborníci jsou však skeptičtí. Nemůže toho dosáhnout z důvodu slabého hospodářství a zároveň následkem kombinace ruského agresivního postoje směrem k Západu a postupného izolování se. Podle odborníků vždy Rusko dosáhlo technologického pokroku v součinnosti se Západem, pokud ta součinnost neexistuje, nelze čekat výrazný posun v této oblasti.

Stefan Meister z německého think-tanku Council on Foreign Relations si dokonce myslí, že se ekonomická situace v Rusku zhorší. „Bude méně peněz na důchody, na sociální péči, dokonce i na armádu," tvrdí Meister. Následkem toho bude domácí politika hrát mnohem větší roli během čtvrtého Putinova období v porovnání s předchozím, který byl ve znamení ambiciózních zahraničních aktivit.

Putin nicméně nebude zřejmě chtít rozjetý vlak ruských snah znovu se stát významným hráčem na globálním poli. Zvláště na Blízkém východě Rusko bude nadále využívat takřka nulové aktivity USA a EU v regionu a snažit se stát se tím hlavním tvůrcem mocenské mapy v regionu. Co se týče Evropy, zde bude docházet k stále výraznější izolaci Ruska započaté ukrajinskou krizí. Rusko nicméně se neodtrhne od Západu úplně, protože stále je pro něj výhodnější být napojeno na evropské známé prostředí než se snažit orientovat na nepředvídatelnou Čínu a riskovat, že bude jejím pouhým mladším vazalem.

Celkově se tedy dá čekat, že Putinovo následující prezidentské období nebude odlišné od dosavadního politického kurzu. Jedinou větší neznámou tak zůstává otázka nástupnictví. Putin by dle zákona neměl už mít možnost znovu kandidovat a být u moci po skončení svého mandátu. Podle komentorů zcela nepochybně bude na něj vyvíjen obrovský tlak, aby zůstal u moci a to i navzdory zákonům, které se možná nějakým způsobem upraví. Putin nicméně řekl, že nechce měnit ústavu a nechce být prezidentem nadosmrti. Podle Hildermeiera je nepravděpodobnější scénář, že Putin si vybere svého nástupce, jímž zřejmě bude nějaký „věrný člen vládnoucí politické elity.“