Lesk a bída perestrojky – odstrčený a nemilovaný Gorbačov slaví 80. narozeniny

Měsíc před Gorbačovovým výročím Rusko vzpomínalo na nedožité 80. narozeniny svého prvního prezidenta Borise Jelcina. V rámci veřejných oslav stávající šéf Kremlu Dmitrij Medveděv odhalil Jelcinův pomník v Jekatěrinburgu.

Gorbačov se však sochy na svou počest letos nejspíš od Rusů nedočká. Zatímco Západ jej vnímá jako bojovníka za lidská práva, pro Rusko je člověkem, který zničil kdysi mocné sovětské impérium.

Není proto náhoda, že největší narozeninové oslavy jej čekají nikoli v Moskvě, ale v Londýně, kde se 30. března pořádá v Albert Hall koncert na jeho počest. Zúčastní se ho mimo jiné i americká herečka Sharon Stoneová nebo britský zpěvák Bryan Ferry.

Po příchodu Gorbačova k moci v roce 1985 Sovětský svaz změnil svou zahraničněpolitickou rétoriku. Konfrontaci nahradil smířlivý tón a navázání užších diplomatických vztahů se západními politickými špičkami včetně německého kancléře Helmuta Kohla nebo amerického prezidenta Ronalda Reagana.

Britská Železná lady Margaret Thatcherová dokonce kdysi prohlásila: „Mám ráda Gorbačova. Dá se s ním jednat.“

Čím víc se však Gorbačov snažil uvolňovat režimní restrikce, tím více se dostával na okraj politického dění, a v době, kdy Sovětská svaz definitivně zanikl, byl už v podstatě politickou mrtvolou.

Ve snaze modernizovat SSSR prostřednictvím reformních projektu perestrojky a glasnosti Gorbačov rozpoutal síly, které nebyl schopný ovládat. O další politickou kariéru Gorbačova nepřipravilo jen bouřlivé období ruských dějin, ale i jeho vlastní neprůbojnost a nerozhodnost.

Definitivní tečkou se stal pro Gorbačova srpnový puč v roce 1991, kdy se skupina konzervativních sovětských funkcionářů spolu s KGB pokusila o převrat. Zatímco Gorbačovův odpůrce Boris Jelcin vzdoroval pučistům z tanku před Bílým domem, dnešním sídlem ruské vlády, a vysloužil si tím velkou pozornost médií, Gorbačov zůstal v izolaci na Krymu.

Po návratu z krymského Farosu do Moskvy sice vydržel ve funkci prvního a zároveň posledního sovětského prezidenta ještě několik měsíců, faktickou moc ale už držel ve svých rukou Jelcin, který se o něco později stál prvním ruským prezidentem.