Bělehrad a Priština na ostří nože: Kosovo posílá policisty na Srby osídlený sever

Zpráva přichází v době zvýšeného napětí mezi Bělehradem a Prištinou. Kosovo ve středu uvalilo s okamžitou platností stoprocentní clo na dovoz srbského zboží. Zjevně šlo o odvetu Prištiny za to, že Kosovo nebylo v úterý v Dubaji přijato za člena mezinárodní policejní organizace Interpol, o což se Bělehrad intenzivně zasazoval.

Александар #Vucic @avucic: Србија неће признати независност Косова и Метохије https://t.co/dfCarvF5CV pic.twitter.com/VgvAhsusL7

Podle Vučiče má plán vyslání kosovských policistů na sever Kosova dva cíle - ovládnout strategicky položenou přehradní nádrž Gazivode, která zásobuje vodou podstatnou část země, a také získat kontrolu nad nelegálními hraničními přechody mezi Srbskem a Kosovem. Podle nejvyššího srbského představitele chce Priština zřejmě zabránit nárůstu pašeráckých aktivit poté, co uvalila stoprocentní celní přirážku na srbské výrobky.

Na území severně od řeky Ibar, kde žije většina kosovských Srbů, má Priština jen omezenou moc a nadále tam fungují některé srbské instituce. Přes zelenou hranici mezi Kosovem a Srbskem se v minulosti často nelegálně převáželo nejrůznější zboží.

Působení kosovsko-albánských policejních jednotek v severním Kosovu je pro Bělehrad vysoce citlivou záležitostí. V roce 2011 se vláda v Prištině pokusila obsadit hraniční přechody Jarinje a Brnjak, aby zajistila přísnější kontrolu a plnění tehdejšího obchodního embarga na srbské zboží. To místní Srby rozhořčilo. Postavili barikády k přechodům a jeden z nich vypálili. Při incidentech byl zabit jeden kosovský policista. Kontrolu přechodů pak převzali vojáci KFOR.

Vítáni na severu nejsou ani kosovsko-albánští politici. Letos v srpnu vyvolala pobouření místních Srbů i Bělehradu návštěva kosovského prezidenta Hashima Thaçiho. Jeho doprovod tehdy tvořili členové kosovských speciálních policejních jednotek, což Srbové označili za provokaci a snahu narušit probíhající dialog mezi Bělehradem a Prištinou o normalizaci vztahů.

Na sociálních sítích dnes obíhají snímky, na nichž kosovští Albánci pálí na hranicích srbské výrobky. Srbský prezident tyto scény odsoudil a přirovnal je k "pálení židovských knih v nacistickém Německu".

V roce 2008 kosovští Albánci vyhlásili jednostranně nezávislost Kosova, kterou sice uznalo něco přes polovinu členských států OSN (včetně Česka a většiny dalších zemí Evropské unie), ale nikoli Srbsko. Stanovisko Bělehradu podporuje zejména Rusko, ale například i Čína a pět členů EU, mezi něž patří i Slovensko.

Priština se intenzivně snaží podpořit svou nezávislost přijetím do prestižních mezinárodních organizací a institucí. V případě OSN, UNESCO a Interpolu se jí to nedaří. Srbské vedení vyvíjí stejně intenzivní diplomatické úsilí s opačným cílem - kosovským Albáncům záměr překazit. Bělehrad v případě členství v Interpolu tvrdí, že vládě "takzvaného kosovského státu" nejde o větší zapojení do mezinárodní spolupráce v boji proti zločinu, nýbrž jen o posílení svého mezinárodněpolitického statusu.