Vatikán slaví devadesátiny, nejmenší stát světa vděčí na svůj vznik fašistům

Součástí těchto smluv, které podepsali v Lateránském paláci v Římě italský ministerský předseda Benito Mussolini a kardinál Pietro Gasparri, byl i konkordát, který stanovil vládnoucí postavení katolické církve v Itálii, a finanční dohoda, jíž se Itálie zavázala zaplatit svatému stolci 750 milionů lir v hotovosti a miliardu lir v cenných papírech jako náhradu za území patřící kdysi k papežskému státu a jako odškodné za stav vytvořený v roce 1870.

Předchůdce vatikánského ministátu, který dnes leží uprostřed Říma, se začal konstituovat ve 4. století, kdy papežové získali na území tehdejší římské říše rozsáhlé statky. V roce 755 panovník franské říše Pipin Krátký předal papeži Štěpánovi II. římskou oblast a ravennský exarchát (správní obvod) a v roce 800 Karel Veliký vyhlásil území za zvláštní imunitní oblast franské říše a papeže za prvního říšského biskupa.

Začátkem 13. století zbavil papež Inocenc III. církevní stát podřízenosti Svaté říši římské a vytyčil požadavek svrchovanosti nad světskými panovníky. Ve 14. století byl papežský stát pod silným vlivem Francie. V letech 1309 až 1377 papežové sídlili v Avignonu, od roku 1378 je ale stálou rezidencí papežů Vatikán. V roce 1798 byl církevní stát pod vlivem francouzské revoluce na krátkou dobu zrušen. Napoleon Bonaparte ho obnovil a prohlásil za součást své říše. Restaurován byl papežský stát Vídeňským kongresem roku 1815.

Dnes tvoří Vatikánský stát Apoštolský palác (rezidence papeže s 1400 místnostmi) se zahradami a přilehlými budovami, chrám sv. Petra (nejmonumentálnější církevní stavba křesťanského světa vystavěná nad hrobem svatého Petra) a náměstí sv. Petra. Exteritoriální vatikánský statut mají i další stavby na území Říma (čtyři baziliky a budova kolegia) a papežovo letní sídlo v Castel Gandolfo (asi 20 kilometrů od Říma).

Vatikán je teokratickou monarchií, v jejímž čele stojí papež, který je zároveň hlavou římskokatolické církve. Volen je doživotně kolegiem kardinálů (konkláve). Nejvyššími poradními orgány papeže v církevních záležitostech jsou církevní koncily, kolegium kardinálů a biskupský synod. Praktické řízení Vatikánu a římskokatolické církve je v pravomoci římské kurie, složené ze státního sekretariátu, devíti posvátných kongregací v čele s prefekty (de facto ministři), třech tribunálů, 11 papežských rad a několika komisí a výborů.

Na bezpečnost papeže dohlíží od roku 1506 švýcarská garda, která nyní čítá asi 110 mužů a je tak jedním z nejmenších oficiálních vojenských útvarů na světě. Její příslušníci musí být svobodní Švýcaři, katolíci ve věku 19 až 30 let a vysocí přes 1,74 metru. Za veřejný pořádek ve Vatikánu je zodpovědná, zhruba stejně početná, četnická jednotka.

Vatikánská ekonomika je založena na turistice. Každoročně přijíždějí miliony poutníků a turistů mimo jiné obdivovat vatikánské paláce, muzea, knihovnu a díla slavných umělců, zejména Michelangelovu fresku Poslední soud v Sixtinské kapli. Zdrojem příjmů Vatikánu jsou i výnosy z odškodnění z roku 1929 uloženého do akcií, zlata a valut, z pronájmu nemovitostí, z vydávání poštovních známek a mincí, z vlastního nakladatelství, televize, stanice Radio Vaticana a katolických novin. Přes miliardu korun vybere Vatikán každý rok v kostelích celého světa jako "Petrův halíř".