Švédský paradox: země se zbavuje kvalifikovaných migrantů kvůli těm nekvalifikovaným

Ali Omumi je strojní inženýr z Íránu. V roce 2015 začal pracovat pro jedu švédskou firmu. Jeho zaměstnavatel mu slíbil, že zaplatí čtyři typy pojištění – na smrt, zranění v práci, penzi a dlouhodobou nemoc. Ali po nějaké době odešel z této firmy a začal pracovat pro jednoho z největších výrobců větrných turbín na světě, firmu Vestas.

Když Ali informoval imigrační úřad kvůli prodloužení jeho povolení pobytu, zjistil, že dva typy pojištění jsou nedostupné. Kontaktoval minulého zaměstnavatele. Penzijní pojištění se dalo zaplatit zpětně, ale to na dlouhodobou nemoc ne. Zatímco začal pracovat pro další firmu, ABB Sweden, přišlo rozhodnutí od migračního úřadu – a Ali musel odejít ze země kvůli těmto dvěma chybějícím pojištěním.

Firma ABB Sweden přitom o něj velmi stála. Upozornila na případ média a požádala o nové povolení pobytu pro Aliho. To však bylo odmítnuto s tím, že Ali byl mimo Švédsko méně než šest měsíců, což je neformálně považováno za příliš krátký čas.

Ali je jedním z vysoce kvalifikovaných pracovníků, který musel opustit zemi kvůli administrativní chybě. Tito migranti dostávají dvouleté vízum, přičemž po této lhůtě mohou žádat o trvalý pobyt. Mnozí z nich ale navzdory tomu, že se osvědčili na trhu práce, museli zemi opustit kvůli některých administrativním chybám typu špatně placených poplatků či nedostatečně vybraných dovolených.

Ve švédštině je pro tento proces dokonce speciální slovo: Kompetensutvisning. Znamená to „vyhnání osoby, která má schopnosti požadované na trhu práce“. Švédské firmy, zvláště pak ty technického rázu, tuto praxi silně kritizují s tím, že je zbavuje důležitých a schopných pracovníků a omezuje jejich možnosti při nabírání vysoce kvalifikovaných pracovníků zvenčí. Podle Švédské obchodní komory se přitom země potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků.

Podle švédské migrační agentury 85% žadatelů o prodloužení v roce 2018 obdrželo kladné hodnocení. Agentura však nezveřejňuje počet žádostí, takže nelze z těchto údajů zjistit, kolik kvalifikovaných migrantů muselo kvůli Kompetensutvisningar opustit zemi. Nezisková organizace Diversify vyzpovídala 571 osob, které jsou zrovna kontaktu s migrační agenturou ohledně prodlouženého povolení k pobytu. 29% z nich uvedlo, že jejich žádost byla zamítnuta kvůli chybě zaměstnavatele a dalších 58% stále čeká na rozhodnutí.

Forbes upozorňuje, že Kompetensutvisningar nebyl problém do roku 2008, kdy bylo zaveden tzv. „Nový zákon“. Ten považoval za neférové, že vysoce kvalifikovaní migranti mohli očekávat povolení k pobytu prakticky okamžitě po té, co vstoupili do země jako pracovníci, zatímco nízko kvalifikovaní pracovníci měli problémy vůbec vstoupit do země a pokud se jim to povedlo, tak pracovali ve špatných podmínkách.

Cílem nového zákona bylo zrovnoprávnit oba dva typy migrace. Paradoxně ale tím uškodil vysoce kvalifikovaným migrantům, kteří začali být vystavěni až přílišně přísným kontrolám. Nový zákon sice umožnil zaměstnavatelům, aby si vybrali kolik migrantů budou potřebovat než aby by to bylo stanoveno státními kvótami, ale zároveň je stát začal okamžitě trestat, pokud udělají jisté administrativní chyby a poruší své povinnosti v souvislosti s migranty.

Kvůli těmto opatřením se Švédsko zbavuje vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří významně přispívají do švédské ekonomiky. Např Farzad Ban, zakladatel internetové firmy 3drobs poukazuje na to, že ve Švédsku zaplatil milióny na daních a zaměstnával samotné Švédy, přesto byl dvakrát deportován.