Rusy už nezajímáme? Pouze klid před bouří. Rýsuje se aliance proti demokratickému světu

Nelze samozřejmě tvrdit, že se nemáme mít před agresorem z východu na pozoru. Situace se může kdykoliv změnit, ale pro Kreml skutečně není v současné době aktuální hybridní válka proti západu a jeho institucím. Toho, čeho se snaží docílit, je aliance s Čínou, o níž by se daleko spekulovat, že se v budoucnu stane významným hráčem na poli světové politiky a obchodu. Že Rusko skutečně usiluje o spojenectví s Pekingem se ukázalo už na každoroční konferenci nejvýznamnějších ruských politických špiček ve Valdai Discussion Club, v roce 2017.

To samé se potvrdilo i loni. Pro Rusko, které se momentálně vypořádává s dopady protiruských sankcí, uvalených v důsledku anexe Krymu, je Čína vedoucí obchodní válku s USA skutečně tím nejperspektivnějším partnerem. Obě mocnosti mají takříkajíc svého "společného" nepřítele, a to západní svět a jeho hodnoty - EU a USA. Navíc si jsou obě politickým zřízením velmi blízké. Úsilí vytvořit rusko-čínskou alianci několikrát za sebou avizovali i vrcholní ruští politici, včetně ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a ruského prezidenta Vladimíra Putina. 

Dokonce i Sergej Karaganov, bývalý Putinův poradce, uvedl, že je v nejlepším zájmu Ruska soustředit se výhradně na Čínu. Její popularita se začala v očích ruské politické scény zvyšovat už v předchozích pěti letech. Kremlu došlo, že se mu nikdy nepodaří dosáhnout stejného ekonomického růstu, a proto vyhodnotil jako výhodnější jej využít pro své geopolitické cíle. O tom že se Rusko nikdy nedokáže vyrovnat Číně, není pochyb, a ruští politici si tuto skutečnost dokáží přiznat. A proto přišli s nápadem vytvořit si nadstandardní rusko-čínské vztahy podobně, jako to má Velká Británie s USA. 

Vzhledem k americkým clům na čínské zboží by Moskva měla mít cestu k alianci s Pekingem takříkajíc umetenou. Číně velmi brzy dojde, že mráz přichází z Washingtonu, nikoliv z Ruska. Ještě před zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem se Čína snažila být loajálním partnerem USA. Nyní, když s ní vedou obchodní válku, by mohla na své dřívější závazky zapomenout, a obrátit svou pozornost k severnímu sousedovi, který jí nabídne pomocnou ruku. Alespoň takhle kalkulují ruské politické elity. Dalo by se tedy říci, že si USA pod sebou řežou takříkajíc větev. Kdyby bývaly nedráždily hada bosou nohou, nehrozil by jim a potažmo i celému demokratickému světu vznik koalice dvou autoritářských režimů.

Když si to teď shrneme, tak všechny indicie směřují k tomu, že se nám rýsuje rusko-čínská aliance. Oba režimy usilují o jedno, a to o získání dominantního postavení ve světě a oslabení vlivu USA. Nesmíme však zapomínat, že se jedná zároveň o dva kohouty na jednom smetišti. Mezi Ruskem a Čínou přetrvává dlouhodobá rivalita a je proto možné, že jakmile dosáhnout svého cíle, postaví se opět proti sobě. K tomu by však mohlo dojít nejdřív za 20 let. Do té doby jsou obě mocnosti takříkajíc na jedné lodi.

Jak už bylo nastíněno, novou situaci bychom rozhodně neměli vnímat jako, že se už není čeho bát. Naopak! Jde o pouhý klid před bouří. Rusko teď nějakou dobu nebudeme zajímat. Vznik koalice Moskva-Peking však výrazným způsobem zamává s novodobým uspořádáním světa. Obě země spojené "bratrským" poutem budou moci vzhledem ke svému postavení na poli mezinárodní politiky "vydírat" svobodný svět, zejména pak v případě další ekonomické krize, která může přijít, co nevidět. USA a EU budou ohroženi ještě víc než předtím. 

Představme si modelovou situaci. Vypukne ekonomická krize a silná Čína nabídne nejvíc postiženým zemím, což jsou státy střední a východní Evropy pomoc. Evropa se tím pádem začne znovu dělit na západ a východ. Rusko tím pádem docílí toho, čeho chtělo. Spolu s Čínou bude mít opět ve své sféře vlivu své bývalé satelity z dob Studené války, a to aniž by muselo investovat do ovlivňování demokratických voleb a informační války. Z tohoto důvodu bychom neměli čekat se založenýma rukama a myslet si, že dočasné odvrácení pozornosti Moskvy směrem k Pekingu nás ochrání před pádem do náručí Ruska. Naopak vznik aliance dvou autoritářských mocností může jenom urychlit naší orientaci na východ.