Jak funguje Putinovo Rusko? Profesor má překvapivou odpověď

Je třeba mluvit o Putinovi

Aktivity skutečných "adhokratů" i mnohem početnějších a méně významných "politických podnikatelů" s vysokými aspiracemi se občas zakládají přímo na požadavcích Kremlu, jindy jsou požadovány nepřímo skrze náznaky a gesta, ale často jde i o vlastní iniciativu, tedy snahu jednat určitým způsobem v naději, že nadřízení budou potěšeni, konstatuje odborník. Sám tento systém obšírně popsal ve své nové knize s názvem Je třeba mluvit o Putinovi.   

Galeotti se domnívá, že jeho tvrzení výrazně podporuje i úvodní rychlý pohled do zprávy amerického zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera. "Pochopitelně, zpráva vyzdvihuje případy jasných, přímých akcí ruské vlády, především hackerských operací (zvláštní služby) GRU," píše profesor. Poukazuje, že přesto jsou v textu mnohem častěji přítomné náznaky, že Kreml ve skutečnosti nechtěl, aby se Donald Trump stal americkým prezidentem a jeho zvolení ani neočekával.

Ruští představitelé si byli jistí, že ve volbách zvítězí Hillary Clintonová, a tak se jednoduše snažili narušit její předpokládané prezidentství, jelikož se obávali, že vůči Rusku zahájí tvrdou kampaň, myslí si expert. Dodává, že Kreml sice znepokojoval jeho nulový vliv na tento vývoj, ale spoléhal se spíše na akce svých "politických podnikatelů".

Jako příklad uvádí Galeotti činnost Pjotra Avena, šéfa ruské Alfa-Bank, který si obavy Kremlu z vývoje v USA a neschopnosti jej ovlivnit uvědomoval. Zároveň ale cítil - stejně jako další -, že tento vývoj může ohrozit i jeho zájmy a nejednal tedy pouze na základě implicitních instrukcí Kremlu.  

Mosty k Trumpovi

Množství rozličných aktérů se v reálu snažilo využít jakoukoliv příležitost a pokoušelo se otevřít komunikační kanály, ať již šlo o právničku Natálii Veselnickou či ředitele Ruského fondu přímých investic Kirilla Dmitrijeva, vysvětluje profesor. V tom podle něj spočívá podstata - bylo v přímém zájmu těchto osob pokusit se vybudovat mosty s týmem prezidentského kandidáta a následně zvoleného prezidenta Trumpa.

"Ale to je zcela normální," deklaruje odborník. Připomíná, že o to samé se snažili nejrůznější představitelé států, byznysu i zájmových skupin, do Saúdů po Marine Le Penovou.   

Pokud Muellerova zpráva podala nějaký důkaz, pak o tom, že Kreml byl možností, že Trump zasedne v Bílém domě, překvapen stejně jako všichni ostatní, a tak měl zájem otestovat, zda někteří z jeho "adhokratů" dokážou navázat smysluplnou vazbu na jeho kampaň a přechodný tým, domnívá se Galeotti. Poukazuje také na následný vývoj a skutečnost, že stávající americká politika vůči Rusku je nejtvrdší od roku 1991, odmyslíme-li si bizarní Trumpovy projevy náklonnosti vůči Putinovi.   

Navzdory mnoha schůzkám a pobídkám se ruským "adhokratům" patřičnou vazbu navázat nepodařilo, konstatuje expert. Nabádá tedy k opuštění představ o ruském Bílém domě i vzrušených tvrzení, že Trump je ruský agent.

Také často zmiňovaný projekt Trumpova mrakodrapu v Moskvě označuje Galeotti za zbytečný humbuk a pouhé plané naděje několika "hochštaplerů", kteří nechápou, jak dnešní Rusko funguje. "Trumpa a jeho okolí lze zatracovat všemi způsoby, od maření spravedlnosti po nekompetentnost. Ale to je americká příběh a hřích, nikoliv ruský import," uzavírá profesor.