Génius Putin? Profesor poukázal na přehlížený aspekt ruské politiky

Zásadně chybný pohled

Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová prezentovala nedávno obecně sdílený názor, že Putin dokáže své slabé pozice velmi dobře zužitkovat na mezinárodní scéně, připomíná profesor. Sám ovšem soudí, že tento pohled je zásadně chybný.

"Moc v globální politice se neodvíjí od rozložení karet, ale od funkční státní politiky," píše politolog. Podotýká, že Putin vede svou zemi téměř 20 let a pokud někdo učinil Rusko slabým, byl to on.

Jádrem ruského problému je neschopnost vytvořit dynamičtější hospodářství, míní Frye. Poukazuje, že díky vysokým cenám energií a fiskální obezřetnosti Kreml akumuloval velké rezervní prostředky, přesto ruská ekonomika již celé desetiletí stagnuje.

Když se Putin v roce 2012 vrátil do prezidentského úřadu, slíbil hospodářský růst 6 % ročně, ale velikost ruské ekonomiky je ve skutečnosti přibližně stejná jako v roce 2008 a průměrný reálný příjem běžných Rusů klesá již šestý rok v řadě, uvádí odborník. Nastiňuje, že v nominálních aspektech je ruská ekonomika menší než kanadská, případně texaská.

"Většina expertů předvídá, že ekonomický růst v Rusku bude v následujících letech menší než 2 %, a jen pár Rusů chová naději, že ekonomické podmínky se zlepší," pokračuje Frye. Přiznává, že pomalý hospodářský růst sice přímo neohrožuje ruské zahraniční vojenské operace, ale připomíná, že vojenské výdaje země se loni propadly na šesté místo na světě - za USA, Čínu, Saúdskou Arábii, Indii a Francii.        

Putin má pravomoc nařídit opatření generující rychlejší růst, tvrdí politolog. Dodává, že Rusko může zahájit boj s korupcí, posílit svou konkurenceschopnost a omezit úřední překážky, ale právě takové kroky by poškodily hlavní zdroje Putinovy podpory - elitní skupinu, která profituje ze statutu quo, konzervativní voliče, byrokracii a pracovníky v importem ohrožených sektorech.

Odložme korunovaci

Také Putinova zahraniční politika vede k reakcím, které ve výsledku omezují ruskou moc, soudí profesor. Jeho výzkum zjistil, že anexe Krymu sice přinesla čtyřletý nárůst domácí podpory Putina, ale odstranila z ukrajinské politiky velký blok proruských voličů, přičemž jasné vítězství Volodymyra Zelenského v dubnových prezidentských volbách na Ukrajině naznačuje, že polarizace mezi západem a východem země, ze které Rusko těžilo, je dnes mnohem menší.  

Čína brzy nahradí Rusko v pozici největšího obchodního partnera Ukrajiny, navíc ruské akce na Ukrajině probudily NATO - navzdory veškerým odstředivým silám v Evropě - a vedly k sankcím, které dále zpomalují hospodářský růst Ruska, konstatuje expert. Dodává, že Putinovi se sice připisuje vystupňování chaosu v americké politice, ale ve skutečnosti existuje jen málo důkazů o tom, že by ruské snahy ovlivnily volbu Donalda Trumpa v roce 2016.

"Pokud sepíšete seznam nejdůležitějších faktorů ve volbách z roku 2016, nejsem si jistý, že ruské memy na sociálních sítích budou mezi první stovkou," cituje Frye volebního odborníka Nate Silvera. Zdůrazňuje, že rozsah ruských zásahů byl malý a neexistuje důkaz o jejich efektivitě, jelikož hluboká politická polarizace existovala v USA již před rokem 2016, a tak Kremlem zaštítěné úsilí ovlivnit americké prezidentské volby naopak posílilo podporu ekonomických sankcí vůči Rusku.   

"Zajisté, měli bychom uznat Putinovu obratnost," připouští akademik. Připomíná, že v Sýrii se podařilo Kremlu udržet u moci svého spojence Bašára Asada i ruskou námořní základnu při nasazení malého počtu vojáků a malých ztrátách. Na Blízkém východě má Kreml dobré vztahy jak s Izraelem, tak s Palestinci, stejně jako se Saúdskou Arábií i Íránem, poukazuje politolog. Doplňuje, že vztahy Moskvy s Tureckem, dlouhodobým členem NATO, nikdy nebyly lepší, zlepšily se rovněž vztahy mezi Moskvou a Pekingem a Putinovi se podařilo alespoň dočasně zachránit Madurův režim ve Venezuele.

To je působivý výčet, přiznává profesor, ale zdůrazňuje, že Putinova asertivní politika vede jen ke krátkodobým vítězstvím, které z dlouhodobého hlediska ruskou moc omezují, což neuniká pozornosti ruské veřejnosti, která začíná být unavená ze zahraničních dobrodružství Kremlu. Průzkumy ukazují, že Rusové ve velkém upřednostňují hospodářský rozvoj před zahraniční politikou, a tak v květnu klesla Putinova podpora na nejnižší hodnotu za 13 let, vysvětluje Frye.    

Putin může nadále hrát z pozice slabšího, a podporovat tím dlouhodobý úpadek Ruska, nebo se pokusit posílit ruské pozice, byť je to spojeno s politickým rizikem změny domácího statutu quo, naznačuje expert. Domnívá se, že ruský vládce se uchýlí k první možnosti. "Než ho ale korunujeme zahraničněpolitickým géniem, vzpomeňme si, že za svou slabost si může z velké části sám," píše politolog. Dodává, že pokud si uvědomíme sebeomezující dynamiku Putinovy zahraniční politiky, pak budeme vidět ruskou výzvu v lepší perspektivě.