Italský expremiér Romano Prodi se vrací. Bude prezidentem?

Proti Prodimu se ostře postavila pravice, jejíž klíčový představitel, Silvio Berlusconi několikrát řekl, že levicový expremiér v prezidentském paláci je pro něj nepřijatelný.

Pravice proto podpoří vlastní kandidátku, Annu Marii Cancellieriovou, ministryni vnitra v dosluhující úřednické vládě Maria Montiho. Protestní Hnutí pěti hvězd bude dál hlasovat pro svého favorita, právníka Stefana Rodotu.

Přesto se může stát, že Prodi nakonec uspěje: ve čtvrtém kole volby mu totiž k vítězství stačí prostá většina 504 hlasů a Bersani disponuje 495. Není proto vyloučeno, že potřebných devět hlasů se mu podaří získat z jiných stran.

To, že volba prezidenta bude velmi obtížná, se předem předpokládalo. Parlament je ochromený kvůli nerozhodnému výsledku únorových voleb, po nichž ani jedna z velkých stran nezískala potřebnou většinu.

Středolevá koalice šla do hlasování původně s jiným favoritem, bývalým šéfem Senátu Frankem Marinim. Ten ale v prvním kole nezískal potřebnou dvoutřetinovou většinu, tedy 672 hlasů, a ve druhém kole úplně propadl. Proti němu se postavili i někteří členové Bersaniho Demokratické strany (PD), jež ho do volby vyslala.

Jak upřesnil spolupracovník ČT Josef Kašpar, Marini byl jediný kandidát, který mohl do jisté míry dosáhnout kompromisu mezi italskou levicí reprezentovanou Demokratickou stranou a pravým středem vedeným Berlusconim. Byl dlouhá léta tajemníkem katolické odborové konfederace CISL (1985–1991), zastával také úřad ministra práce a sociálních věcí (1991–1992) a byl předsedou Senátu (2006–2008).

Volba je pro Itálii zmítanou politickou krizí po patových únorových parlamentních volbách velmi důležitá. Právě nový prezident bude mít totiž konečné slovo v zatím neúspěšných debatách o vytvoření vlády: může znovu pověřit některého z lídrů sestavením kabinetu nebo rozpustit parlament, a otevřít tak cestu k dalším předčasným volbám.

Romano Prodi (*1939) v roce 1996 vedl do italských voleb kandidátku středolevé koalice nazývané Olivovník a po vítězství se stal italským premiérem. V této funkci setrval až do roku 1998. Úspěch zopakoval vítězstvím ve volbách v roce 2006, kdy porazil pravicovou alianci Silvia Berlusconiho.

Když v lednu 2008 ztratil důvěru v senátu, na svou premiérskou pozici rezignoval. Vládu pak vedl ještě další čtyři měsíce, než se konaly nové volby.

V září 1999 se jako proevropský politik stal předsedou Evropské komise, a to díky podpoře Evropské lidové strany a Strany evropských socialistů v Evropském parlamentu. Právě za jeho působení v Komisi, v roce 2002, se jedenáct členů Evropské unie rozhodlo vzdát se své měny ve prospěch Eura. V roce 2004 proběhlo také historicky největší rozšíření EU, kdy se členy stala většina států bývalého východního bloku, včetně České republiky. Prodiho mandát vypršel v listopadu 2004, kdy se vrátil k domácí politice.