Předměstí Paříže zachvátilo násilí, muslimové bojují za burky

Do sobotních výtržností bylo zapojeno asi 50 lidí. Zapalovali auta a popelnice. Na policisty rovněž házeli Molotovovy koktejly. Nikdo nebyl zraněn, uvedl list Le Parisien. Francouzský ministr vnitra Manuel Valls dnes oznámil, že zvýší policejní přítomnost v této oblasti do té doby, než zde opět zavládne klid.

Páteční incidenty vyvolal konkrétní případ muslimského muže, jenž byl zadržen poté, co napadl policistu, který za zahalování udělil pokutu jeho ženě. Přes 250 protestujících zaútočilo na policejní stanici v Trappes, házeli kameny a rozbíjeli autobusové zastávky. Policie proti nim použila slzný plyn a gumové projektily.

Zákaz zahalování platí ve Francii již od roku 2011. Kdo si nyní v zemi zahalí obličej nějakým závojem či kuklou, riskuje pokutu až 150 eur (3900 korun) a nařízení kurzu občanské nauky. 

Hidžáb, neboli závoj přes obličej, si dnes spojujeme především s islámem – a považujeme ho v Evropě za něco barbarského. Ale tento zvyk v Evropě existoval, informuje national-geographic.cz. Dodnes se z těch dob zachoval zvyk závoje u nevěst.

Být zakrytá závojem znamenalo už od nejstarších dob výsadu. Závoj představoval symbol toho, že se jedná o počestnou a poctivou ženu. Jedna z vůbec prvních zmínek o závojích, asyrský právnický text ze 13. století př. n.l., například zakazuje, aby prostitutky nosily závoje. Také kolébka evropské civilizace, Athény, znala závoje. Respektované ženy musely v tomto městě chodit na veřejnost zahalené, jinak budily pohoršení a podezření z toho, že se živí nějakou podezřelou činností.

Obecně se zahalování jako fenomén objevovalo spíše ve městech, lidé na vesnicích o něm ani nevěděli. Příliš nevadil ani samotným ženám; zahalené chodily jenom ven, doma mohly nosit, co chtěly. A protože ty bohaté neměly vlastně ani důvod ven chodit, o nic reálně nepřicházely. Ostatně ven, z hradu nebo tvrze, se moc nedostaly ani středověké ženy v Evropě.

Před 40 roky nosilo závoje jen několik procent muslimek. Tato tradice se považovala bezmála za archaickou. Stačilo jen pár desetiletí a hidžáb se stal symbolem toho „být správnou muslimkou".

Když před lety vyzval turecký premiér k zákazu zahalování na univerzitách, nevyčítali mu to ani tak náboženští učenci, jako samy studentky. Je pro ně symbolem úcty a rovnosti.

Podobně o něm píše třeba britská novinářka Yvonne Ridleyová. „Řekněte mi, co je větší svoboda slova. Být v zaměstnání posuzovaná podle délky sukně anebo velikosti chirurgicky upravených prsou, nebo podle vaší inteligence, osobnosti a výkonů? Nablýskané časopisy nám předhazují, že pokud nebudeme vysoké, štíhlé a krásné, zůstaneme nechtěné, nezamilované a neúspěšné. Tlak na ženy je až nechutný. Přiznejme si, že před tím vším burka osvobozuje..."