Hollande nátlak odmítá: Válčit se bude podle mě, parlament nepotřebuji

Prezident François Hollande je vrchním velitelem francouzské armády, a podle ústavy má právo sám nařídit zahraniční intervenci. Parlament o ní musí pouze informovat, a to do tří dnů po jejím zahájení. Schválit poslanci musejí zahraniční vojenskou operaci jen v případě, že trvá déle než čtyři měsíce.

"V tak komplikované situaci se musíme držet principů, jinými slovy ústavy. Ta prezidenta nezavazuje, aby o vojenské akci nechal hlasovat," řekla Guigouová rozhlasové stanici France Info. Hlasování by podle ní nemělo ani politický smysl - v případě, že by francouzský parlament akci schválil, ale americký Kongres by ji odmítl, by se Paříž dostala do "nemožné situace". Francie podle Guigouové nemůže zasahovat sama, ale pouze v široké koalici.

Informace USA a jejich spojenců o odpovědnosti režimu prezidenta Bašára Asada za použití chemických zbraní v Sýrii jsou pro Rusko "absolutně nepřesvědčivé".

"Ukázali nám jakési dokumenty, které neobsahovaly nic konkrétního - žádné geografické koordináty, žádná jména, žádné důkazy o tom, že vzorky odebrali profesionálové," řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v přednášce na Moskevském státním ústavu mezinárodních vztahů (MGIMO). Americké dokumenty podle ruského ministra "neobsahovaly vůbec žádný komentář k faktu, že experti vážně zpochybňují videozáznamy putující po internetu".

Americký ministr zahraničí v rozhovoru pro stanici NBV uvedl, že Spojené státy získaly a vyhodnotily vzorky, které potvrdily použití sarinu při nasazení chemických zbraní v Sýrii 21. srpna. "Vzorky vlasů a krve pozitivně ukázaly stopy plynu sarinu," uvedl Kerry v americké televizi.

Podle šéfa diplomacie jde o "velice důležitý posun", dosažený "v posledních 24 hodinách". A to díky tomu, že do Spojených států byly přepraveny a následně otestovány vzorky od první pomoci obětem útoku z 21. srpna na východním předměstí Damašku. Kerry rovněž zdůraznil, že testované vzorky byly získány "nezávisle" na vzorcích, které v Sýrii shromažďovali inspektoři OSN.

Sarin působí velice rychle na centrální nervovou soustavu. Podle intenzity zasažení nastane zúžení zornic (= mióza), pocit tlaku v očích, bolesti hlavy, dýchací obtíže, kašel, zvýšená sekrece hlenu, zvracení, pocit úzkosti a neklid. Při větším zasažení dochází k záškubům a křečím jednotlivých částí těla. U osoby neléčené podáním protijedu nastává smrt následkem obrny dýchacích svalů a zástavy činnosti srdce.

Sarin byl přes zákaz použití několikrát nasazen zejména na Blízkém východě. Použil jej v březnu 1988 Irák v Halabdži a okolních vsích při potlačení povstání Kurdů, přičemž zahynulo podle různých zdrojů 5000 až 8000 lidí. Za jeho použití byl souzen irácký diktátor Saddám Husajn i jeho bratranec Alí Hasan Madžíd, přezdívaný "chemický Alí". Oba byli později popraveni.

V dubnu téhož roku byl sarin ve směsi s cyklosarinem a tabunem nejméně čtyřikrát nasazen ve válce Iráku s Íránem, když irácké síly dobývaly zpět poloostrov al-Fav během druhé bitvy o poloostrov.

Dvakrát jej v devadesátých letech použila japonská sekta Óm Šinrikjó. Poprvé v noci z 27. na 28. června 1994 na několika místech v Macumotu, přičemž zahynulo 8 lidí a přiotráveno jich bylo dvě stě. Třináct lidí zahynulo 20. března 1995, když jej sekta rozptýlila v pěti vlacích. Vážně zraněno bylo 54 lidí a postiženo mezi tisícem až pěti tisíci.

Syrský konflikt trvá už dva a půl roku, zemřelo přes 110 tisíc lidí a odhadem více než čtyři miliony Syřanů ze země uprchly.