Trapas: Nacionalisté nakazují ruštinu, sami v zákoně nasekali hrubky

V Rusku pracují miliony cizinců, kteří se vydali do této země za prací většinou z bývalých sovětských republik. Jen v Moskvě a jejím okolí podle odhadů médií pracují tři miliony cizinců, velká část bez úředního povolení. 

Omezit příliv přistěhovalců má navrhovaný zákon o povinné ruštině, jehož autory jsou poslanci Jan Zelinskij a Jelena Afanasjevová. Všichni cizinci, kteří v Rusku pracují, by podle návrhu měli být povinni zvládnout ruský jazyk natolik, aby na pracovištích žádnou jinou řečí nemluvili.

Sami autoři návrhu, přestože jsou vysokoškolsky vzdělaní, mají ale zřejmě v ruštině mezery. Ruský zpravodajský server Lenta v jejich textu našel spoustu gramatických chyb. Návrh zákona má 244 slov a jeho autoři chybovali dvaadvacetkrát.

V době velmocenského postavení Sovětského svazu po Druhé světové válce se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP. V řadě z nich se ruština povinně vyučovala na školách, např. v Československu do roku 1990. V mnoha zemích světa včetně USA a Západní Evropy volí zájemci o slovanské jazyky nejčastěji ruštinu jako první z těchto řečí pro své sebevzdělávání.

Ruština je oficiálním jazykem v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu dále též v moldavském Podněstří a Gagauzsku, ukrajinském Krymu a gruzínské Abcházii a Jižní Osetii. Významné ruské menšiny žijí na Ukrajině, v Kazachstánu, Bělorusku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku, Uzbekistánu a Izraeli.

Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.