Lukašenko propustí politické vězně, musí ho poprosit

V běloruských věznicích si odpykává tresty několik desítek osob, které opozice v Bělorusku i vlády západních států považují za politické vězně. Jejich počet se značně zvýšil po prezidentských volbách v roce 2010, kdy Lukašenkovo znovuzvolení vyvolalo v Minsku masové protesty.V následujícím roce poslala Lukašenkova justice za mříže několik prezidentských kandidátů. Jeden z nich, bývalý ministr zahraničí Andrej Sannikav, předloni požádal Lukašenka o milost a po propuštění zvolil britský azyl. Řada jiných ale žádat prezidenta odmítá.Lukašenko se chce problému zbavit, po uvězněných osobách by prý ani nežádal, aby uznaly svou vinu. "Napište žádost adresovanou tomu, kdo může dát milost. Na jejím základě se rozhodnu a omilostním. Někteří ale chtějí ve vězení zůstat. Tak ať si sedí," poznamenal prezident.Za pronásledování opozice a zneužívání justičního systému zavedla EU proti Bělorusku sankce poprvé už v 90. letech. Počet osob zařazených do "černého seznamu" se od té doby neustále rozšiřuje. Loni Brusel prodloužil sankce do letošního října, postih se týká bezmála 250 lidí.Lukašenko dnes prohlásil, že kontakty se Západem nepřerušil. Řada západních politiků ho prý prosí o setkání, která nikomu neodmítá. "Chodí ke mně kongresmani z USA i obyčejní politici z Evropy, dokonce i bývalí," řekl novinářům. Jejich prostřednictvím se podle prezidenta informace o stanoviscích Minsku dostává na stůl německé kancléřce Angele Merkelové i jiným předním politikům.Lukašenkův režim testá i knězeVzpomeňme na loňský případ katolického kněze Vladislava Lazara. Ten byl od jara roku 2013 ve vazební věznici KGB a o jeho osudu nebylo nic známo. A co o něm sám běloruský prezident Lukašenko řekl? „Nedávno jsme zadrželi zrádce z našich tajných služeb, který byl prostřednictvím katolické církve spojen s cizími státy. Nejenže těmto zemím poskytoval citlivé informace, ale poškodil tím naše lidi v zahraničí. Tomu já říkám zrada."