Nemravnost se šíří... Rusko-ukrajinský střet může mít další oběť

"V posledních letech v Moskvě probíhá kolonizace ruské kultury uplatňováním západních ideologických modelů v divadle," postěžovali si v dopise senátorům herci-odboráři, nespokojení s poměry Na Tagance. Prý se zde "zavádějí prozápadní náhražky moderního umění".

Pantělejev si ještě přisadil, když scéně vytkl představení "propagující násilí, homosexualitu, pedofilii a sebevraždy". Divadlo prý navíc v polovině března uspořádalo "festival Majdan" o kyjevských protestech a po moskevských ulicích údajně pobíhali lidé s označením radikální bojůvky kyjevských demonstrantů Pravý sektor. Vedení scény si prý také u známého opozičního autora objednalo parodii na "bezpečnostní orgány".

"O čem to mluví? Jaký festival Majdan? Poprvé o něm slyším," diví se ředitel divadla Vladimir Flejšer a přitom lituje, že "neprověřené informace zazněly na tak vysoké úrovni". Autor popisované hry Dmitrij Bykov zase prohlašuje, že z parodie ještě nenapsal ani řádek... Ale senátor nad námitkami mává rukou: "Ať hodnověrnost uvedených faktů objasní odborníci z ministerstva kultury!"

Fenomén ruského nacionalismu se jakoby vymyká zařazení do již ustálených nástinů geneze fenoménů národa a nacionalismu v evropském kontextu. Podle von Beymeho náleží Rusové mezi národy s dlouhou státní kontinuitou, vysokým etnickým uvědoměním a velkou etnickou homogenitou. Tyto národy měly největší vědomí historického etnika (v rámci východo-evropských národů) ve vazbě na vlastní starou státnost, uvádí cepsr.com.

Na přelomu 80. a 90. let 20. století vedl pád východního bloku a rozpad SSSR podle J. Holzera k „reformulaci a přehodnocení politických priorit Ruska, v jejichž rámci se nacionalismus stal jedním ze základních konstitutivních elementů Ruské federace. V interní rovině se stal argumentem pro objasnění aktuálních ekonomických a sociálních problémů – identifikaci nepřítele, viníka všech běd, ponížení a zdroje vnějšího zla."

"Naprostá většina Rusů Ukrajinu vůbec nechápe. Nechápou, že Kyjevská Rus může být oprávněně vnímaná nejen jako kolébka jejich státnosti, což je sporné, ale spíše jako projev počátku státnosti Ukrajinců a Bělorusů. Nerozumějí důvodům ukrajinské jazykové a historické odlišnosti a považují ji za absurdní a dosud „napravitelnou" chybu. Ostatně sdělovací prostředky v jejich zemi nedělají nic proto, aby průměrný, nepříliš vzdělaný Rus zvláštnostem a aspiracím Ukrajinců porozuměl," říká v rozhovoru pro Českou pozici Bohdan Zilynskyj, respektovaný historik, jenž přednáší dějiny Ukrajiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož předci právě z Ukrajiny pocházejí.