VIDEO: V ukrajinském parlamentu došlo na pěsti, komunistka se rozjela

"Vždy jsem tvrdil, že nacionalisté provádějí proamerickou a prozápadní politiku a hájí jejich zájmy. Ale spletl jsem se. Soudě podle toho, kdo u nás začal obsazovat budovy správy, policie, tajné služby, zmocňovat se zbrojnic a zbraní (...), tak se, páni nacionalisté, ukázalo, že jste neplnili americké scénáře, ale scénáře Ruské federace na zničení nezávislosti Ukrajiny, na rozdělení a vyplenění Ukrajiny," hřímal z řečnické tribuny Petro Symonenko (61), šéf Komunistické strany Ukrajiny (KPU) a její kandidát na prezidenta v květnových volbách.

V okamžiku, kdy řečník označil proruské aktivisty za pokojné občany hájící svá práva, přiběhli k řečnickému pultu dva poslanci krajně pravicové strany Svoboda a odstrčili Symonenka od mikrofonu. Na obranu svého vůdce přispěchali komunisté a pak se už do pranice začali zapojovat další a další poslanci.

Vůdce komunistů podle agentury Reuters vyvázl zřejmě bez zranění, ale jeden z poslanců později usedl na své místo s jasně viditelnými náplastmi na tváři. Podle webu Ukrajinska pravda během rvačky jedna z komunistických poslankyň zasadila několik úderů do tváře nacionalistických poslanců.

Předseda sněmovny Oleksandr Turčynov, který sehrává i roli úřadující hlavy státu, se posléze za kolegy omluvil a ohlásil dohodu šéfů poslaneckých klubů, že zákonodárci se v jednacím sále už nikdy nepoperou, ani nebudou urážet či ponižovat, a to pod hrozbou vypnutí mikrofonu.

Zdroj: YouTube

Nejvýznamnější nacionalistickou silou je strana Svoboda. Ta se stala jednou ze tří hybných sil parlamentní opozice proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi. Dalo by se říct, že Majdan do jisté míry legitimizoval politické aktivity Svobody, protože do té doby s ní nehodlaly ostatní opoziční strany spolupracovat. U zrodu Svobody stál na počátku 90. let ve Lvově Oleh Ťahnybok, který se posléze stal jejím předsedou, uvedl pro iHned.cz Martin Laryš z Centra pro bezpečnostní analýzy a prevenci.

Pravý sektor sehrál rozhodující roli v posledních protestech proti Janukovyčovi, při kterých zemřela téměř stovka lidí. Vznikl až v průběhu Majdanu v prosinci 2013 z marginálních extremistických organizací, radikálnějších než Svoboda, mnohdy vzniklých už na počátku devadesátých let. Systémové opoziční strany i samotný Ťahnybok se od Pravého sektoru zpočátku distancovali a ani dnes nad ním nemají kontrolu. Ke konci ledna 2014 se ze sektoru začala vytvářet samostatná politická síla, která si začala klást požadavky a usilovat o vlastní podíl na moci.

Nejvýznamnější součástí sektoru je Tryzub (Trojzubec), který vznikl v polovině 90. let z militantního křídla Kongresu ukrajinských nacionalistů (ten se později přičlenil do bloku Naše Ukrajina Viktora Juščenka). Neformální lídr Sektoru Dmytro Jaroš je již téměř 15 let vůdcem Tryzubu.

Další součástí Pravého sektoru je Patriot Ukrajiny - neonacistické hnutí, vzniklé v roce 2005 oddělením charkovské pobočky mládežnického militantního křídla Ťahnybokovy Svobody. Téměř legendou je organizace UNA-UNSO, která vznikla ještě před rozpadem SSSR a podílela se na řadě násilností.

Pravý sektor je navíc velmi oblíbeným strašákem ruských médií pro domácí publikum a částečně slouží jako argument pro Putinův anšlus Krymu a agresivní rétoriku Ruska v mezinárodní aréně.