Putin je ču*ák, rozohnil se ukrajinský ministr. Kreml je vzteky bez sebe

Rusko v noci na dnešek SELČ požádalo o svolání Rady bezpečnosti OSN, žádost ovšem delegáti západních států vetovali. Jejich krok vyvolal prudkou reakci ruských poslanců, kteří obvinili Radu bezpečnosti z "krádeže mezinárodního práva". Podle šéfa zahraničního výboru ruské Státní dumy Alexeje Puškova "mezinárodní právní systém praská ve švech". 

"Západ dal Kyjevu volnou ruku nejen pro vraždy a genocidu civilistů, ale i pro útoky proti ruským zájmům," konstatoval poslanec Vjačeslav Nikonov. Ministr zahraničí Sergej Lavrov si dnes na postup Západu stěžoval v telefonátu kolegům z Německa a Francie Franku-Walteru Steinmeierovi a Laurentu Fabiusovi.

Oleje do ohně dnes přililo video zveřejněné na serveru YouTube. Ministr zahraničí Andrij Deščycja, který v sobotu večer přišel demonstranty před ruské velvyslanectví uklidnit, se na něm připojuje k posměšnému popěvku hrubě urážejícímu prezidenta Vladimira Putina.

"Říkám snad, že jsem proti protestům? Jsem naopak pro. Jsem tu s vámi a volám 'Rusko pryč z Ukrajiny'! Ano, Putin je čurák, ano," prohlásil ministr a poslední větu pak s demonstranty skandoval.

Zdroj: YouTube

Deščycjovo chování vyvolalo v Moskvě znechucení. Podle ruského ministerstva zahraničí tato epizoda jen ukazuje, jací lidé se v Kyjevě dostali k moci po pádu prezidenta Viktora Janukovyče.

"Je to mimo jakýkoli komentář," řekl moskevskému rozhlasu zmocněnec ministerstva pro lidská práva Konstantin Dolgov.  Podle Puškova by se měl prezident Petro Porošenko svého ministra zahraničí zbavit. 

Soupeření Ruska s Evropskou unií o politický vliv na Ukrajině znovu pokládá otázky, jež se v 90. letech zdály být uspokojivě odpovězeny. Jedná se o návrat historické geopolitiky do mezinárodních vztahů nebo o potvrzení její pozice univerzálního principu, kterým se mezinárodní vztahy řídí?

Ruská zahraniční politika nového století jako by vycházela z docela jiného vnímání mezinárodních vztahů – namísto vzájemné bezpečnosti, ekonomického zisku a kulturního vlivu opět hrají prim vojenská síla a politický vliv. Ukázkovým příkladem současného významu těchto principů je zahraničněpolitický obrat ukrajinské vlády, jež po měsících ruského politického nátlaku a ekonomických hrozeb odmítla uzavřít asociační dohodu s Evropskou unií a demonstrativně se vydala cestou užší spolupráce s Ruskem.

Při pozorování této geopolitické hry lze nabýt dojmu, že sledujeme jakýsi epistemologický návrat do historického myšlení. Jako by se Západ a Rusko po pětadvaceti letech opět shodly na tom, že budou hrát hru s nulovým součtem o relativní zisky. Jako by současná spolupráce Ukrajiny s Ruskem i Evropskou unií nepřinesla všem zúčastněným stranám větší ekonomický a politický prospěch než vzájemné soupeření. Jako by menší jednostranné výhody opět měly přednost před společnou bezpečností a vyššími absolutními zisky. Jako by období partnerství Ruska a Západu v 90. letech, například při řešení balkánských krizí, bylo pouze intermezzem liberální naivity.

Podíváme-li se ovšem na současné vztahy Ruska a Západu z pohledu realistické teorie mezinárodních vztahů, nezdají se být nikterak překvapujícími. Rusko a Západ v čele se Spojenými státy představují dvě mocenská centra, jejichž partnerství a spolupráce v 90. letech byly umožněny dočasným oslabením Ruska po rozpadu Sovětského svazu a během následujících politických a ekonomických změn. Do nového století vykročilo Rusko již v plné síle, a proto může být opět plnohodnotným aktérem mezinárodních – v této perspektivě mocenských – vztahů, napsal Jan Duda pro server irr.cz (Ústav mezinárodních  vzathů Praha).