Fyzická konfrontace Ruska a NATO by byla zničující pro celou planetu, varuje expert

Server EuroZprávy.cz oslovil politického geografa Metropolitní univerzity v Praze a Fakulty sociálních věd UK Michaela Romancova, aby vám, našim čtenářům, přiblížil geopolitické souvislosti celého konfliktu.

EZ: Obsazení Krymu Ruskem zatím svět neuznal. Jaká je ale pravděpodobnost, že se ještě někdy vrátí do moci Ukrajiny?

Na tuto otázku umím odpovědět pouze prostřednictvím historické analogie: Kdo by si v listopadu 1989 dovedl představit, že se rozpadne SSSR a Estonsko, Litva, Lotyšsko – okupované v roce 1940 a pak znovu 1944 SSSR – získají suverenitu a nezávislost? Jako reálnou možnost to tehdy neviděl nikdo, ale přece se to stalo. Co se (ne)stane v souvislosti s Krymem netuším, ale hodně napoví politická a ekonomická stabilita Ruska, která se začíná povážlivě otřásat. Avšak situace KLDR či Kuby ukazuje, že státy mají značnou výdrž...

EZ: A z opačné strany: jaká je šance, že svět někdy obsazení Krymu uzná?

Opět se lze podívat na případ Pobaltí, kde například USA, navzdory válečnému spojenectví se SSSR, jejich příslušnost k SSSR de iure nikdy neuznaly, avšak celou studenou válku zároveň respektovaly SSSR, včetně jeho teritoriální celistvosti. Toto se mi zdá být nejpravděpodobnějším scénářem jak pro USA, tak pro EU, ale nejspíš i pro Čínu. Rusko jistě na svou stranu, podobně jako v případě Abcházie nebo Jižní Osetie, získá některé malé a/či slabé členy mezinárodního společenství (Nauru, Tuvalu, Nikaragua, Sýrie), ale tím to nejspíš skončí. Ostatně mezinárodní společenství takových případů zná několik, mezi nejznámější patří situace na Západní Sahaře.

EZ: Má tento poloostrov v dnešní době nějaký strategický význam? Během druhé světové války to byla jakási obrovská "letadlová loď"...

Ano, tvrzení o „nepotopitelné letadlové lodi" je známé, ale už tenkrát bylo nesmyslné, protože celý bazén Černého moře je nevelký. Dnes už to neplatí vůbec a na Krymu, s výjimkou historicko-romantického sentimentu, který ovlivňuje ruské veřejné mínění z hlediska jakési geo-psychologie, žádný podstatný vojensko-strategický potenciál nenajdete.

EZ: Existuje zde stále hrozba, že ruská armáda vpadne i do jiných částí Ukrajiny? Putin několikrát avizoval, že to neučiní, to ale říkal i ohledně Krymu.

Upřímně netuším, protože, jak správně podotýkáte, to samé Putin tvrdil i o Krymu. Mohu pouze doufat, že se tak nestane.

EZ: Co by připojením Ukrajiny Putin získal?

Bezprostředně obrovské propagandistické vítězství a zdůraznění své alfa-samčí vůdčí role jak doma (což je pro něj důležité) tak v zahraničí (což mu je jistě příjemné). Středně a dlouhodobě však především extrémní zvětšení socio-ekonomických problémů: počet obyvatel nově vytvořené entity (mám na mysli Rusko+Ukrajina) by se přiblížil někam k hranici 180-190 milionů, přičemž by výrazně narostly nároky na sociální systém, které by se stále stupňovaly. Ukrajinská ekonomika objektivně není v dobrém stavu, takže ekonomicky by se, pokud ponecháme stranou již zmíněné aspekty, ruská hospodářská situace/základna nijak výrazně neposílila, byť by se pod jeho kontrolu dostaly některé speciální podniky vojensko-průmyslového komplexu, které Rusko momentálně nemá. Ve sféře zahraničně-politické by si ještě více znepřátelil Západ, potažmo další země, protože teritoriální agrese dnes není „in" nejenom na Západě, ale ani na Východě.

EZ: Jaká je pravděpodobnost, že do tamních událostí zasáhne aktivně NATO?

Doufám, že velmi malá, protože fyzická konfrontace NATO – Rusko je ještě stále potenciálně zničující pro celou naši planetu. Vzhledem k tomu, že Ukrajina není členským státem však něco takového nepředpokládám, stejně jako eventuální fyzický útok Ruska na Pobaltí či Finsko.

EZ: Nový prezident Porošenko již požádal USA o jakousi obdobu smlouvy "Lend and Lease Act" z druhé světové války. Jaký význam ale Ukrajina má pro Spojené státy?

Pro USA Ukrajina nijak zásadní význam neměla a nemá, s výjimkou krizových situací, jakou je ta dnešní. Proč? Protože země sama, za standardní situace, není schopná pozici USA jakkoli ohrozit/omezit. Poprvé se Ukrajina, jako významná země, vynořila v souvislosti s rozpadem SSSR, kdy se stala třetí největší jadernou mocností světa. V okamžiku, kdy byl její jaderný potenciál zlikvidován – což se stalo za mezinárodní asistence a s mezinárodními zárukami, které Rusko svou agresí vůči Krymu učinilo bezcennými – se z Ukrajiny stala jen málo viditelná východoevropská země. Podruhé je tomu teď, v souvislosti s ruskou agresí, jež je, mimo jiné, interpretována jako snaha po zviditelnění jeho role právě vůči USA. Z Ukrajiny se tedy, ať si to tamější vláda a obyvatelstvo přejí či nepřejí, stává jedno z míst, kde bude probíhat konfrontace mezi Washingtonem a Moskvou. Bude záležet na současné, ale hlavně až na té příští americké administrativě, kolik prostředků a energie na Ukrajinu budou chtít směřovat. Rozhodnou-li se Američané pro „novou studenou válku", tak Ukrajina představuje velmi cenný prostor pro ekonomicko-sociální konfrontaci s Ruskem (podobně jako SRN vs NDR).

EZ: Evropská unie je dosud z velké části energeticky závislá na Rusku. Může přesto nějak do konfliktu zasáhnout?

Pozor, Unie jako celek na Rusku nikterak zásadně závislá není, což však neplatí pro některé nové členské země. Unie do konfliktu zasahuje, ale svým nepříliš důrazným a pomalým tempem. Může být daleko tvrdší, ale je otázkou, na kterou neznám odpověď, zda se k tomu podaří najít dostatečnou podporu mezi členskými státy (v tomto ohledu jsem spíše skeptik). Evropská komise však dokázala pozastavit výstavbu plynovodu South Stream v Bulharsku a Srbsku, což se Moskvě nelíbí. Pokud by prošel polský návrh na vytvoření společné evropské energetické politiky, v což pevně doufám, ocitl by se Kreml rázem v defenzivě.

EZ: Skoro to vypadá, že se Putin snaží obnovit SSSR, jehož rozpad označil za největší tragédii minulého století. Je vůbec ještě šance ho zastavit?

Máte sice pravdu, že to řekl (a mnohokrát zopakoval), ovšem původně ten výrok byl ještě doprovázen slovy, že ten, kdo rozpadu SSSR nelituje, nemá srdce, ale ten, kdo by ho chtěl vzkřísit, nemá rozum. Pokus o obnovu SSSR v jeho hranicích a s jeho vlivem je nesmyslný, ale snaha o užší integraci značné části někdejšího svazu Moskva podniká a plošně je úspěšná, neboť půdorys Bělorusko-Rusko-Kazachstán se zdá být pevně ukotven. Otázkou je, nejenom na jak dlouho, ale i jak moc (ne)úspěšné to bude. Osobně se domnívám, že naděje jsou výrazně přehnané a případní další kandidáti (jako první asi Arménie) mají ekonomický potenciál malý, až neviditelný.

Děkujeme za rozhovor.