Ruská agrese? Západ nechápe Putina a nebezpečně provokuje, říká analytička

Boj o východ Ukrajiny zřejmě není u konce, ale když ukrajinský prezident Petr Porošenko připsal víkendovému znovudobytí Slavjansku "velkou symbolickou důležitost", nepřeháněl. V rukou rebelů zůstávají další města, včetně milionové konurbace Donětsk, ale Slavjanks byl hlavním vojenským stanem povstalců. Vztyčení ukrajinské vlajky nad tamní radnicí značí velký posun ve prospěch vlády v Kyjevě, domnívá se Dejevská.

Kde jsou ruská vojska?

"Nejeden by položil otázku: Kde jsou Rusové?" Pokud prezident Vladimir Putin tolik chtěl znovuobnovit ruský vliv na Ukrajině, pokud byl natolik odhodlán zachovat vazby na své bratry Slovany, pokud jeho jasným cílem bylo opět ustanovit ruské impérium, proč nepřispěchal na pomoc těm, kdo bojovali a umírali v Doněcku a Slavjanku, ptá se komentátorka.

"Proč neslyšíme z NATO nic o ruských vojskách ohrožujících východní hranice Ukrajiny? Proč v našich zprávách nejsou satelitní snímky 'jednoznačně' ruských tanků valících se směrem k ukrajinským městům? Proč v poslední době nezní z Washingtonu a Londýna varování před tvrdými důsledky, kterým by Moskva čelila, pokud by po anexi Krymu okupovala i východ Ukrajiny?" pokládá otázku Dejevská a předkládá možnou odpověď: "Není to snad z důvodu, že ruská agrese, která byla v západním světě natolik jednoznačně předpovídána, se nakonec neuskuteční?"

Pokud tomu tak je, musíme se ptát proč, uvádí ve svém komentáři. Možné odpovědi jsou dle jejího názoru dvě. První předpokládá, že západní sankce uvalené na ruské představitele v kombinaci s nervozitou trhů pouštět se do obchodů s Ruskem měly efekt. Západ úspěšně vystoupil proti narušiteli pořádku a usměrnil ho; síla se potkala s dostatečnou hrozbou silou. Zadržování ve starém stylu, s malou výjimkou v podobě Krymu, zafungovalo. Rusko si vše zkalkulovalo a zachovalo se rozumně, parafrázuje Dejevská jedno z možných vysvětlení.

Zároveň předkládá jiné: Rusko na Ukrajině neintervenovalo z důvodu, že široce hlásané zprávy o agresivních úmyslech Putina byly jednoduše chybné. Tento předpoklad sedí na skutečný vývoj v posledních pěti měsících stejně dobře jako varování před Putinovou touhou jednat s postsovětskou nostalgií, upozorňuje v komentáři.

Komentář v originále si můžete přečíst zde.

V září 2013 Putin trval na tom, že nemá sebemenší problém s Ukrajinou jakožto nezávislou a suverénní zemí, ani s jejím případným členstvím v Evropské unii. O čtyři měsíce později se zdálo, že Rusko přijme dohodu vyjednanou ministry zahraničí EU v Kyjevě, dle které mělo být zkráceno funkční období ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a vypsány předčasné volby, připomíná Dejevská.

V Moskvě zavládly panika a strach

Tato dohoda - jak víme - padla. Důvody se staly předmětem divokých diskuzí na obou stranách. Západ se shoduje na tom, že Putin využil svou příležitost a zmocnil se Krymu, což představuje začátek jako výpadu na zbytek Ukrajiny, případně i do Podněstří a Pobaltí. Ale existuje ale jiné vysvětlení: Kombinace Janukovičova útěku, vyhlídky chaosu šířícího se Ukrajinou a strachu z toho, že Západ využije situace a Ukrajinu rychle inkorporuje do svého bloku, způsobila v Moskvě značnou paniku. Ta pak určila další vývoj, nadhazuje Dejevská.

"Strach je mnohem silnější motivace než nostalgie. A největším strachem Moskvy v tomto případě byla ztráta její důležité námořní základny na Krymu," píše ve svém komentáři. V chaosu, který následoval po Janukovyčově svržení, ukrajinský parlament vyděsil ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny, když se pokoušel omezit statut jejich jazyka. "Proč by zrušení pětadvacetiletého pronájmu základny v Sevastopolu nemělo být dalším krokem?" ptá se Dejevská.

Krátce poté, co Rusko anektovalo Krym, americký prezident Obama prohlásil, že daný krok ukazuje slabost, nikoliv sílu, poukazuje komentátorka. To bylo brzy zapomenuto v rozčílení ze záplavy obvinění, že Rusko shromáždilo 80 tisíc vojáků k invazi na východ Ukrajiny, přičemž některé z nich převezlo právě z Krymu. "Pokud ale slabost a strach, spíše než síla a expanzionismus, stojí za Putinovými akcemi, pak pravý důvod rozmístění těchto jednotek nebyl ofenzivní, ale defenzivní. Záměrem pak nebylo zmocnit se další části Ukrajiny, či - jak naznačují promyšlenější teorie - uvrhnout ji do bezvládí, ale posílit vlastní ruskou bezpečnost a zabránit šíření se bezpráví přes hranice," tvrdí Dejevská.

Pichlavé odpovědi Ruska jsou často vysvětlovány jeho staletími starým strachem z obklíčení. V době studené války a po jejím skončení se tyto ruské obavy soustředily na NATO. To je v Moskvě stále vnímáno jako silné, nebezpečné a hrozivě efektivní, byť tento pohled může připadat členům Severoatlantické aliance jako zcela nerealistický. Pokud strach, spíše než síla a oportunismus, stál za Putinovým uchvácením Krymu, žádné sankce ani silácké řeči Západu situaci nezlepší. Naopak přinášejí riziko, že v Moskvě posílí pocity nejistoty a Rusko se stane nepředvídatelnějším, varuje v závěru komentátorka.