Ukrajinská krize prý ukazuje nejednotu bývalého východního bloku

Tato opatrnost není žádným překvapením: některé bývalé sovětské satelity si v posledních letech vybudovaly bližší ekonomické vztahy s Ruskem, a nejsou proto ochotny zaujmout v otázce ukrajinské krize tvrdé stanovisko vůči Moskvě. I když všechny odsoudily ruskou anexi Krymu, ohledně toho, co udělat kromě tohoto gesta, mezi nimi panuje nejednotnost. Tyto rozdíly závisí na síle ekonomických vazeb a na tom, zda ony samotné Rusko považují za hrozbu.

"Nedá se očekávat, že nastane nějaká změna ve vztazích mezi Ruskem a některou ze středoevropských zemí, pokud nebudou jasné důkazy o ruském podílu na katastrofě," řekl analytik Polského ústavu mezinárodních vztahů Dariusz Kazan. "A i v takové situaci je nepravděpodobné, že vzhledem k politickým, ekonomickým a energetickým vazbám dojde k radikálnímu obratu," dodal. "Dočasné a především rétorické ochlazení vztahů s Ruskem je maximum toho, co si region může dovolit," tvrdí analytik.

Nicméně jiní experti si myslí, že pokud se prokáže, že Rusko má v leteckém neštěstí prsty, státy této části Evropy budou nuceny zareagovat vůči Moskvě ostřeji.

Nejednost bývalého východního bloku do jisté míry odráží rozdělení Západu: zatímco Francie a Německo nadále udržují obchodní vztahy s Ruskem, Spojené státy zastávají tvrdší politiku. O havárii boeingu německá kancléřka Angela Merkelová řekla, že ve věci stále "není jasno". To bylo opatrnější prohlášení než výrok amerického prezidenta Baracka Obamy, který pád letounu spojuje s "vyspělou technikou původem z Ruska".

"Musíme si dávat pozor, abychom nesklouzli ke klišé z dob studené války," upozorňuje analytik varšavského Centra pro východní studia Jakub Groszkowski. "Vlády v Praze nebo v Bratislavě se chovají podobně jako ty v Paříži nebo ve Vídni," připomněl.

Ale bývalé státy východního bloku stojí před těžkou volbou. Řada z nich je závislá na ruské ropě a plynu. Ekonomické vazby na Moskvu se prohloubily v době finanční krize z let 2008 až 2009. Když bylo zle na západních trzích, země orientované na export jako je Česká republika, hledaly nové obchodní příležitosti v Rusku, Číně i jinde.

Těmi, kdo zastávají nejtvrdší postoj vůči Rusku, je Polsko, pobaltské státy a Rumunsko. Jde o země, které se kvůli geografické blízkosti Ruska bojí o vlastní bezpečnost a které se na rozdíl od svých sousedů snaží omezovat ruský vliv. V Pobaltí navíc k obavám přispívají silné ruské menšiny.

Letecká katastrofa dokládá, že "je potřeba skoncovat s panovačnými ozbrojenými skupinami podporovanými Ruskem," nechal se slyšel estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. "Takhle to dopadá, když dodáte banditům moderní zbraně," řekl šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski.

V Polsku dlouhodobě přežívá strach z obnovení někdejší ruské síly. Od začátku ukrajinské krize Polsko volá po silnější ochraně ze strany NATO a USA. Naproti tomu představitelé České republiky a Slovenska dali najevo, že nepociťují potřebu zostřovat bezpečnostní opatření a vojáci NATO by u nich vítáni nebyli.

Maďarsko a Bulharsko zvyšují svoji energetickou závislost na Rusku. Nejkontroverznějším projektem je South Stream - plynovod, s jehož vybudováním nesouhlasí EU a kterým má ruský plyn proudit po dně Černého moře do Bulharska, Srbska, Maďarska a Rakouska.

Zemí, která se nejvíce orientuje na Rusko, je zřejmě Bulharsko, které k východní mocnosti váže pocit slovanského bratrství. Slovenský premiér Robert Fico zase prohlašuje, že chce zůstat Rusku "spolehlivým partnerem", zároveň ale ujišťuje, že jeho země dodrží závazky plynoucí z členství v NATO.

Maďarský premiér Viktor Orbán svůj tón vůči Moskvě radikálně změnil od dob, kdy v roce 1989 coby mladý revolucionář vstoupil do politiky s ostrým projevem vyzývajícím sovětské vojáky k odchodu z jeho země. Ale od roku 2010, kdy se dostal k moci, tento politik prohlubuje energetické vazby na Rusko, které je největším obchodním partnerem Maďarska za hranicemi Evropské unie. Zakázku na rozšíření jediné maďarské jaderné elektrárny dal Orbán bez tendru ruskému Rosatomu výměnou za slib půjčky od Ruska.