Putina zabijte, radí bývalý agent CIA Rusům

Na úvod svého článku Herbert uvádí: „Když jednáte s Rusy, decentnost je vám k ničemu. To, co máte na srdci, jim musíte říci bez obalu. Vzpomeňte si například na to, co řekl prezident Regan, když byl dotazován na strategii USA za studené války: My vyhrajeme, oni budou poraženi."

„Sestřelení malajského letadla minulý měsíc všem potvrdilo to, co bylo zřejmé již dlouho předtím", pokračuje Herbert. „Prezident Vladimir Putin představuje hrozbu pro světový mír."

Svět se podle Herberta správně rozhodl uvalit na Rusko sankce, domnívá se však, že jejich cílem by neměly být energetické podniky a banky, nýbrž ruské osobnosti, které se zasluhují o to, že je u moci právě prezident Vladimir Putin. Herbert tvrdí, že z chování amerického prezidenta a jeho evropských kolegů vyplývá to, že svět chce, aby se Putin uspokojil s Krymem, a nechtěl se roztahovat dál, a to především za hranice Ukrajiny.

Článek v původním znění si můžete přečíst zde.

Herbert říká: „Pokud jsme se o něčem poučili z evropské historie, tak o tom, že gauneři, jako je Putin, se nikdy nezastaví pouze proto, že byli potrestáni. Sankce je nedonutí zamyslet se nad svými činy a uvědomit si, že udělali chybu. Jdou stále dál a dál, dokud je někdo neodstraní – natrvalo."

Klíčem k tomu, aby Rusové začali jednat, je podle Herberta od sebe ještě více rozdělit finanční zájmy Ruska a Putinovy politické ambice. Vůdčí osobnosti ruského obchodu nějaká Ukrajina nezajímá – raději by přebírali velké podniky a fabriky na výrobu důležitých materiálů. Podle Herberta se tito podnikatelé zajímají pouze o své jachty, soukromá letadla a blonďaté supermodelky. „Myslíte si, že by se toho všeho vzdali kvůli Doněcku, Roze nebo Talinu?" ptá se Herbert. „To myslíte vážně?"

Právě proto by se podle Herberta měly sankce uvalené na Rusko zaměřovat na ztěžování zahraničního obchodu a omezování moci významných lidí v Rusku. „Měli bychom například rušit jejich platební karty a odmítat jejich letadlům povolení k přistání", tvrdí Herbert. „Ostatní země by Rusku měly dát velmi jasně najevo, že to všechno skončí ve chvíli, kdy Putin nadobro opustí Kremlin."

Po skončení Putinovy vlády se z Ruska nejspíš nestane demokratický stát v západním stylu – alespoň ne hned – ale světový mír bude v bezpečí. Současné Rusko nemá podle Herberta daleko k diktatuře. Je velmi nepravděpodobné, že by Putinův nástupce pokračoval v boji o nová území – spíše by se konečně zaměřil na ruskou ekonomii a blahobyt.

„Jednoduše řečeno", shrnuje Herbert svůj názor, „měli bychom dát ruskému lidu jasně najevo, že Putin je jejich problém – ne náš. Měli bychom jim také říci, že je nám úplně jedno, jak to se svým prezidentem vyřeší. Pokud ho přesvědčí, aby odešel dobrovolně, bude to v pořádku, a pokud bude prezident tvrdohlavý a odmítne svůj post opustit, můžou to Rusové klidně vyřešit tím, že mu střelí kulku do hlavy – což by bylo úplně stejně v pořádku jako první řešení."

„Mohli bychom se také uchýlit k jakési poetické spravedlnosti", uvažuje Herbert. „Například až Putin poletí z návštěvy svých kamarádů na Kubě, ve Venezuele nebo v Íránu, mohlo by být jeho letadlo sestřeleno zbraní země-vzduch, která se úplně náhodou dostala do ruky nějaké militantní skupině."