Jak fungují represe v Rusku? Profesor upozornil na překvapivé skutečnosti

Záběry z demonstrace přitom ukazují, že Ustinov pouze mlčky stál, uvádí odborník. Podotýká, že předtím byl na tři roky odsouzen Kirill Žukov za to, že na demonstraci 27. července poklepal policistovi na helmu, což bylo vyhodnoceno jako plnohodnotný útok.  

"Příslušníci ruské Národní gardy mají zjevně stejně křehkou duši jak tělo," pokračuje profesor. Poukazuje, že Vladislav Sinica byl odsouzen na pět let do pracovního tábora za tweet, ve kterém nadnesl, že jednoho dne mohou lidé zacílit na ty příslušníky, kteří zneužívají své pravomoci, a jejich děti to pocítí.

Ruští žalobci to vyhodnotili jako násilí vůči dětem policistů a naznačili, že podobné řeči nejen šíří nenávist a nepřátelství, ale také traumatizují příslušníky zásahových jednotek, kteří ovšem při předchozích protestech prokázali, že pro násilí nejdou daleko, kritizuje Galeotti. Přiznává, že většina z dvou tisíc zatčených během moskevských demonstrací byla propuštěna, případně dostala jen malé tresty, tendenci ruského státu projevovat svou nelibost na zdánlivě náhodně vybraných kriticích ale nehodnotí jako pouhou zlomyslnost, nýbrž strategii.

Internetová analogie

V mnoha ohledech jde o přebírání politiky ruských úřadů na internetu, vysvětluje expert. Konstatuje, že Rusko - podobně jako Čína - se nemůže uzamknout za virtuální zdí, v zemi existuje živý online informační prostor, a tak se úřady snaží blokovat nejproblematičtější materiály, například odhalování korupce elit Alexejem Navalným a kritické komentáře utopit v záplavě popírání a odvádění pozornosti.

Galeotti v té souvislosti odkazuje na nechvalně proslulé trollí farmy, které byly původně určeny pro domácí, nikoliv zahraniční účely a v Rusku nadále ve velkém působí. Ani ty však nestačí, a tak se úřady uchylují k záměrně rozmarným zásahům, nastiňuje profesor. Dodává, že většina komentářů projde bez trestu, ale občas se někdo ocitne v zaměřovači Kremlu a může nést katastrofální důsledky kvůli malichernosti.      

Loni tak hrozilo šest let vězení Marii Motuznajové za "šíření nenávisti" a urážku věřících, která spočívala ve sdílení pochybných vtipů a satirických memů na sociálních sítích, dává příklad odborník. Deklaruje, že cílem je vytvořit atmosféru strachu a nejistoty, ve které si lidé uvědomují, že šance na stíhání za sdílení obsahu, který se ruské vládě nelíbí, je malá, ale konsekvence mohou být tak vážné, že poslouží jako odstrašení.

"Navíc, nekonzistentnost a nejasnost v tom, co vyvolá hněv úřadů, vede jedince k důslednější autocenzuře než jiné postupy," pokračuje Galeotti. Poukazuje, že pokud jsou hranice nastavené jasně, dá se určit, co je nebezpečné, ale v případě, kdy se tyto hranice zdánlivě posouvají ze dne na den, je bezpečnější vyvarovat se všeho riskantního.

Podle profesora tak strategie ruského státu, která je přinejmenším částečně úspěšná, spočívá v tom, že lidé na sebe dohlížejí sami.

Arbitrární autoritářství

Podobný přístup je uplatňován při trestání demonstrantů, uvádí Galeotti. Doplňuje ovšem, že v Rusku jsou zároveň vedeny i cílené žaloby proti konkrétním lidem, čehož je příkladem současné vyšetřování Navalného protikorupční nadace, které je dlouho očekávaným pokusem zarazit vytvoření celostátní politické síly.

Arbitrárnost považuje profesor částečně za důsledek vznětlivé směsi ambicí a zájmů, jelikož někteří soudci a žalobci se chápou příležitosti a snaží si udělat jméno. Hlavní důvod však spatřuje ve snaze navodit situaci, kdy je nebezpečné nacházet se jakkoliv blízko nepovoleným protestům, kdy i pokojní demonstranti mohou být označeni za násilné výtržníky a i kolemjdoucím hrozí, že skončí v policejních antonech.

"Poselství je jasné: Pokud chcete protestovat, možná vás necháme, ale můžeme vás také zbít a zatknout bez ohledu na to, jak se chováte," pokračuje expert. Doplňuje, že úřady se tímto způsobem snaží zabránit tomu, aby se z demonstrací stala norma, a zajistit, že protesty zůstanou omezené na tvrdé jádro odhodlaných podstoupit riziko a ohrozit sebe, svou keriéru a rodinu.

To je ovšem autentickým projevem strachu, upozorňuje profesor. Nepochybuje o tom, že momentálně má ruský stát dostatečné donucovací metody, aby potlačil jakoukoliv výzvu ulice, ale soudí, že v hlavách těch, kteří nosí korunu či policejní přilbu, hlodá tíseň.

Rusko se stává stále více neklidným, prezident Vladimir Putin zatím nepředložil jasný plán pro rok 2024, kdy mu vyprší mandát, a bezpečnostní elity, které zažily 80. léta, vědí, jak rychle může masová zdánlivá apatie přerůst v aktivní odpor, uvádí Galeotti.

Pro některé jsou odpovědí finanční stimuly, "chléb a hry" či nový politický tyátr, ale pro jiné poučení z Gorbačovových let zní, že stát musí být nejen silný a nelítostný, ale musí se tak i prezentovat, vysvětluje expert. Konstatuje, že Rusové jsou pouhým objektem této potenciálně sebezničující strategie.