"Lišák" Putin? Profesor analyzoval dění v Rusku a naznačil, co přijde

Putin rád šokuje a uspěl

Putin zaskočil pozorovatele, když ve středu navrhl nejzávažnější změnu ústavy od roku 1993, poukazuje odborník. Vysvětluje, že Putinův plán - který slíbil podrobit referendu - má předat právo vybírat premiéra a vládu parlamentu namísto prezidenta, jehož kandidáta momentálně sice musí schválit dolní komora parlamentu, ale pokud tak neučiní třikrát po sobě, hlava státu může parlament rozpustit a vypsat nové volby.

Nový návrh předpokládá, že prezident nebude mít ve výběru ministrů žádnou roli a vláda bude primárně odpovědná parlamentu, uvádí profesor. Dodává, že státní rada, dosud víceméně ceremoniální poradní orgán složený z regionálních gubernátorů a vybraných federálních představitelů, získá nové, zatím nespecifikované pravomoci, které budou posíleny také u regionálních a lokálních institucí.  

Prezident má zůstat důležitým hráčem, jelikož si ponechá pravomoc jmenovat velitele ozbrojených sil a bezpečnostních složek, byť po konzultaci s horní parlamentní komorou, upozorňuje Treisman. Zdůrazňuje, že stávají systém, kde jsou pravomoci prezidenta velmi rozsáhlé, má být nahrazen systémem s větším množstvím brzd a protivah, rozdělení moci a decentralizace.

"Tyto radikální změny zřejmě signalizují, že Putin míní odstoupení z prezidentského úřadu vážně," píše expert. Konstatuje však, že návrh nemusí oznamovat Putinův záměr stáhnout se z politiky - většina pozorovatelů naopak předpokládá, že Putin doufá v zachování svého vlivu z jiné pozice.

Jako nepravděpodobné se nyní jeví zrušení počtu prezidentských funkčních období po vzoru Číny, stejně jako možné vytvoření unie Ruska a Běloruska v čele s Putinem, které je po posledním jednání s běloruským prezidentem Alexanderem Lukašenkem ve slepé uličce, míní Treisman. Dodává, že po středečním Putinově vystoupení rezignovala celá ruská vláda, což prezidentovi umožnilo nahradit stávajícího premiéra Dmitrije Medveděva málo známým technokratem Michailem Mišustinem.  

"Putin rád šokuje - a v tomto případě uspěl," pokračuje politolog. Připomíná, že Putin dříve s ústavními změnami váhal - mezi roky 2000 a 2009 neprovedl ani jednu -, navíc v době, kdy byl prezidentem a měl extrémní podporu, institucionální uspořádá zřejmě považoval za detail.

Obavy z vlastního systému

Nyní ovšem Putinova obliba klesá, na obzoru není jakékoliv sblížení se Západem, ruská ekonomika si v následujících letech zřejmě příliš nepolepší a v souvislosti s parlamentními volbami v roce 2021 a koncem Putinova mandátu v roce 2024 je Kreml zjevně stále nervóznější, soudí akademik. Podotýká, že Putin vytvořil enormně centralizovaný systém, kde je moc koncentrována v jeho rukou, a ten nyní chce zřejmě rozbít v obavě, že bude použit proti němu samotnému.

Nový prezident s tak silnými pravomocemi by totiž mohl být pro Putina a jeho spojence hrozbou, a tak Putin, který sám není žádným příznivcem demokracie, nyní svému nástupci hodlá předat systém demokratičtější, uvádí Treisman. Tento paradox podle něj vychází s toho, že vláda odpovědná parlamentu hájí mocné spolehlivěji než vláda autoritářská, protože v diktatuře jsou všichni, diktátora nevyjímaje, za určitých okolností zranitelní.

V systému brzd a protivah mají nejmocnější skupiny jisté páky, a tak navrhované změny zřejmě mají chránit Putina a jeho okolí poté, co prezident odejde z úřadu, domnívá se politolog. Poukazuje, že v té souvislosti se vyzdvihuje ruská ústava nad mezinárodní právo a smlouvy, což by se mohlo hodit v případě mezinárodních žalob vůči Putinovi a jeho spojencům.

Návrh také zakazuje Rusům s dvojím občanstvím či trvalým pobytem v zahraničí vykonávat funkci ministra, soudce gubernátora či poslance a budoucí prezident by měl žít nejméně 25 posledních let v Rusku, upozorňuje expert. Míní, že toto ukazuje nervozitu Kremlu ze západního vlivu a zároveň jde o uzavření cesty do politiky pro ty liberály, které Putinův režim vyhnal ze země.

"Putin stále může změnit názor," varuje Treisman. Nevylučuje, že celá iniciativa je úhybný manévr, který má rozšířit prostor pro Putinovy další kroky. Odkazuje na spekulace, že Putin si může si myslet na pozici předsedy posílené státní rady, případně kandidovat do parlamentu a stát se premiérem, jako v letech 2008-2012, po svých prvních dvou volebních obdobích.

Tento scénář by byl ale riskantní, jelikož vládu Rusové zpravidla kritizují kvůli chabé úrovni veřejných služeb a ekonomickým zklamání, konstatuje profesor. Dodává, že Putin by také musel do parlamentu za někoho kandidovat, avšak proputinovaská strana Jednotné Rusko je stále slabší, jelikož ji mnozí vnímají jako zkorumpovanou a odtrženou od reálného života, zatímco případné vytvoření strany nové, po dvaceti letech u moci, by vypadalo jako zoufalý krok.

Hlavní protagonista stability Putin každopádně ukončil nehybnost ruské vnitřní politiky stejně dramaticky, jako intervence na Krymu před několika lety destabilizovala ruské sousedství, uvádí odborník. Situaci označuje za pozoruhodný zvrat, kterým architekt carského prezidentství zavelel k oslabení tohoto úřadu.

"Je v tom hodně ironie," míní politolog. Očekává, že pokud vše projde, pozměněná ústava může Rusko vrátit do slepé konfliktní uličky systému, který v zemi existoval v 90. letech a který Putin slíbil nahradit, čímž si získal popularitu.