Nikdo neví, co přijde, tvrdí ekonom. Politikům vysílá jasný vzkaz

Nečekaná bouře

Klíčem jsou jasné instrukce a jednoduchá vysvětlení, proč jsou opatření jako omezení mezilidského kontaktu a nošení roušek nezbytná, míní akademik. Za problém považuje skutečnost, že virus je nový, teprve se učíme, jak se chová a jaká pravidla a omezení jsou nejefektivnější.

„Průlom v našem chápání pandemie již přiměl politiky k ústupu od směrnic, případně jejich celkovému přepsání – to je sotva ideální situace, pokud životy závisejí na dodržování vládních doporučení lidmi,“ píše Briscese. Dodává, že proto je nutná komunikační strategie založená nikoliv na jistotě, ale principu přizpůsobivosti, jelikož v opačném případě hrozí, že proti snaze politiků se vzedme naprostý odpor.

O koronavirové pandemii je třeba uvažovat jako o nečekané bouři, která vás zasáhne během poklidné plavby a není možné se jí vyhnout, tvrdí ekonom. Nastiňuje, že jediné, co o takové bouři víte, že přišla znenadání, ale i tak musíte být připraveni přizpůsobit se, změnit styl plavby, čelit větru, útesům a překážkám ve vlnách.

Lidský mozek ovšem není naprogramován na rychlou adaptaci a trvá mu, než se změna chování stane novým zvykem, přičemž ještě delší je proces opouštění zvyků starých, vysvětluje odborník. Podotýká, že výsledkem je inklinace k odmítání nových důkazů a negativním reakcím na změny, i kdyby ty byly nezbytné k našemu přežití.

Příkladem je Itálie, kde vláda již několikrát odložila datum uvolnění karanténních opatření a následné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že Italové jsou stále netrpělivější a klesá jejich ochota dodržovat pravidla za situace, kdy dochází k prodlužování karantény nad dobu, kterou původně očekávali, uvádí Briscese.

„Tato frustrace a ochota porušovat pravidla se může zdát iracionální,“ přiznává expert. Pokládá otázku, proč lidé odmítají opatření, která mají chránit jejich život a životy jejich blízkých, jen kvůli nepřesnému načasování a zda by neměla být strategie, která se přizpůsobuje změnám „větru a vln“, naopak vítána.

Série průzkumů navíc zjistila, že Italové jsou i poté, co jejich vláda znovuotevřela některé sektory ekonomiky, spíše opatrní a nehrnou se k obnově většiny ekonomické aktivity, poukazuje Briscese. Soudí, že zdrojem jejich frustrace tedy nebyla pouze naléhavá potřeba ukončit karanténu, ale také neschopnost politiků jasně vysvětlit, proč a jak mění dosavadní strategii.

Důvěra je klíčová

Podobný efekt měly změny pozic Světové zdravotnické organizace a britské vlády na ochotu britské veřejnosti nosit roušky, upozorňuje ekonom. Připomíná, že původní informace zněla, že nošení roušek nemusí být nezbytně prospěšné a že ochranné pomůcky je třeba zachovat pro klíčové profese, což mohlo být sice užitečné na začátku pandemie, kdy roušek nebyl dostatek, ale o to těžší je dnes přesvědčit Brity roušky nosit, a tím omezit šíření viru, přičemž behaviorální vědci již zaznamenali výrazně nižší nošení roušek v Británii ve srovnání se zbytkem Evropy.

„Na druhé straně Atlantiku zasahuje do veřejného zdravotního diskurzu politika – to nabízí varovný příběh před potenciálním dopadem smíšených zpráv a nedostatečné důvěry v jisté úřady,“ pokračuje ekonom. Připomíná, že ve Spojených státech se nošení roušek a další základní zdravotnická doporučení stala rozdělující otázkou táhnoucí se podél politického přesvědčení.

Nedávné průzkumy zjistily, že Američané nevnímají karanténu optikou volby mezi zdravím a ekonomikou, ale optikou svého politického názoru, kdy republikáni chtějí znovuotevřít ekonomiku co možná nejrychleji, odmítají roušky a věří, že média situaci zveličují, nastiňuje Briscese. Dodává, že toto politické rozdělení komplikuje jednotlivým americkým státům snahu vést lidi ke změnám chování – například udržování rozestupů a nošení ochranných pomůcek -, které mohou ve skutečnosti otevření ekonomiky urychlit a zároveň zachránit životy.

Nikdo neví, co Evropě přinesou následující měsíce, ale druhá vlna nákazy po uvolnění karantény je možný scénář, přičemž není jasné, kolik obyvatel bude ochotno dodržovat nová opatření, deklaruje odborník. Deklaruje, že pandemie z nás učinila účastníky celosvětového behaviorálního experimentu.

Pokud budeme spolupracovat, máme šanci omezit zdravotní a ekonomické dopady koronaviru, míní ekonom. Varuje, že v demokratických zemích se ovšem ukazuje, že opatření jsou úspěšná pouze tehdy, věří-li občané svým institucím a jejich kroky vnímají jako užitečné.  

„Ať nás čeká jakkoliv bouřlivé počasí, politici by učinili dobře, pokud se poučí ze svých chyb, přijdou s komunikačními strategiemi pro všechny scénáře, kterým můžeme čelit – a již nyní je využijí k zahájení poučování veřejnosti,“ nabádá Briscese. Obává se, že nenaplňování očekávání obyvatel pouze zkomplikuje již tak těžké zvládání pandemie a restart světové ekonomiky.