Papež Jan Pavel II. prolomil mnohá tabu, byl i terčem kritiky

O výjimečné historické roli Jana Pavla II. vypovídá hned několik skutečností. V říjnu 1978 se například stal po 455 letech prvním neitalským papežem, byl také nejdéle úřadující hlavou katolické církve 20. století a třetím nejdéle sloužícím papežem všech dob. Za svůj pontifikát vykonal celkem 104 zahraničních návštěv. Mimo jiné osmkrát poctil oficiální návštěvou své rodné Polsko, Československo a Českou republiku navštívil třikrát v 90. letech minulého století.

Zájem o prvního slovanského papeže neutichl ani po jeho smrti, například jeho pohřbu se zúčastnilo na 200 hlav států bez rozdílu vyznání i politické příslušnosti. V rekordním čase, už po 87 dnech od úmrtí, začal proces blahořečení (beatifikace), kterého se dočkal už v květnu 2011. Za svatého byl Jana Pavla II. prohlášen v dubnu 2014, církev mu přičítá dvě zázračná uzdravení: francouzské jeptišky trpící Parkinsonovou chorobou a ženy, která se vyléčila v den jeho beatifikace.

Budoucí kněz a hlava katolické církve se narodil 18. května 1920 jako Karol Wojtyla ve Wadowicích nedaleko Krakova v rodině vojáka. Matka mu zemřela, když mu bylo osm let. Studia filozofické fakulty Jagellonské univerzity v Krakově musel přerušit a za druhé světové války se podílel na záchraně Židů. V roce 1942 začal studovat ilegálně teologii a filozofii a univerzitu absolvoval teprve v roce 1946. V témže roce byl vysvěcen na kněze.

Jeho cesta do čela katolické církve začala v roce 1963, kdy se stal krakovským arcibiskupem, o čtyři roky později byl jmenován kardinálem. Celkově 264. papežem se stal v říjnu 1978 a zvolení muže, který měl zkušenosti s nacismem i komunismem, desítky milionů věřících v komunistických uvítaly zemích téměř jako zázrak. Již od počátku stavěl do čela zahraničněpolitické agendy otázku dodržování lidských práv, díky otevřenosti a srdečnosti si ihned získal obrovskou popularitu.

Jan Pavel II. například zakázal kolaborantská kněžská sdružení, včetně československého Pacem in terris, v prosinci 1989 přijal ve Vatikánu Michaila Gorbačova. A prolomil i další tabu: jako první papež veřejně uznal historickou diskriminaci židů křesťany, v dubnu 1986 se pomodlil společně s rabínem v hlavní římské synagoze. Během poutní cesty po Svaté zemi v roce 2000 vyjádřil politování nad holokaustem a antisemitismem a o rok později v Sýrii bezprecedentně navštívil mešitu.

V roce 1999 také vyjádřil lítost nad "krutou smrtí" Jana Husa a poprosil jménem všech katolíků za odpuštění křivd spáchaných v dějinách českého národa na nekatolících. Na druhou stranu ale Jan Pavel II. proslul nekompromisními teologickými i politickými postoji, na kterých odmítal cokoli měnit. K hodnotám, které hlásal, patřila například jednota a nezrušitelnost manželství, kritiku zejména z řad liberálů pak vyvolávalo jeho odmítání homosexuality nebo antikoncepce.

Během 27 let v papežském křesle čelil Jan Pavel II. několika útokům. V květnu 1981 ho turecký terorista Mehmet Ali Agca zasáhl několika výstřely do břicha a do ramene. Papež přežil a útočníkovi odpustil, v červnu v červnu 2000 pak italský prezident Carlo Ciampi udělil Agcovi na papežovu žádost milost. Druhému vážnému pokusu o atentát unikl Jan Pavel II. v květnu 1982, kdy se jej pokusil ultrakonzervativní kněz napadnout bajonetem v portugalském poutním místě Fátima.