Evropský pohár trpělivosti přetekl. Vydírat se nenecháme, vzkazuje Evropa Trumpovi

Pro Evropu se situace stala otázkou přežití. Grónsko je poloautonomní území Dánska, tedy člena EU i NATO. Trumpova strategie vrazit klín mezi spojence a donutit je opustit Kodaň pod hrozbou likvidačních cel na veškerý export do USA je vnímána jako bezprecedentní vydírání. Pro ekonomiky, jako je ta německá se svým automobilovým průmyslem nebo italská se sázkou na luxusní zboží, představuje tento scénář ekonomickou apokalypsu.

„Nenecháme se vydírat,“ prohlásil německý ministr financí po krizovém setkání se svým francouzským protějškem. Pro evropské vlády jsou tyto hrozby fackou do tváře o to bolestivější, že teprve loni pracně vyjednaly s Bílým domem nové obchodní dohody. Francouzský ministr Roland Lescure neskrýval rozhořčení: „Žijeme v neprobádaných vodách. Nikdy jsme neviděli, aby přítel a spojenec po 250 let používal cla jako geopolitickou zbraň.“

Evropa nyní v Davosu nasazuje strategii „dobrého a zlého policajta“. Na jedné straně nabízí Trumpovi plnou podporu při zajišťování bezpečnosti v Arktidě, čímž chce eliminovat jeho argument, že USA musí Grónsko ovládnout samy. Na straně druhé Brusel poprvé v historii reálně zvažuje aktivaci „nástroje proti ekonomickému nátlaku“ (ACI), což by znamenalo uvalení odvetných cel na americké zboží v hodnotě až 93 miliard eur.

Tato odveta by zasáhla americké spotřebitele přímo do kapsy a ohrozila investice EU v USA, které dávají práci 3,4 milionu Američanů. Evropská unie, ač často vnitřně rozhádaná, v otázkách obchodu mluví jedním mocným hlasem. Jako největší světový obchodník se zbožím a službami doufá, že Trump pochopí prostou rovnici: zisk ostrova mu nestojí za ztrátu klíčových spojenců a domácí ekonomický chaos.

Situace je však extrémně citlivá. Evropa Washington zoufale potřebuje k zajištění udržitelného míru na Ukrajině a pro svou vlastní kontinentální bezpečnost. Britský premiér Keir Starmer sice kritizuje Trumpův plán jako „zcela chybný“ a zdůrazňuje suverenitu Dánska, zároveň se však vyhýbá přímému slibu odvetných cel, vědom si závislosti Spojeného království na americkém jaderném deštníku a zpravodajské spolupráci.

Pokud se však Evropa Trumpovi nepostaví čelem ve chvíli, kdy ohrožuje územní celistvost spojence v NATO, riskuje, že bude světem vnímána jako naprosto slabá. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová varovala, že „Rusko a Čína musí mít z této situace pré“. Jako bývalá estonská premiérka moc dobře ví, že jakýkoli náznak západní nejednoty je pro Moskvu pozvánkou k další agresi.

Zatímco se Západ hádá, Trump v Davosu představuje svou novou „Radu míru“ (Board of Peace), která má údajně dohlížet na rekonstrukci Gazy, ale její ambice sahají mnohem dál – až k vytvoření alternativy k OSN. Pozvánka pro Vladimira Putina do této rady vyvolává v Paříži a Berlíně zděšení. Emmanuel Macron již neoficiálně vzkázal, že Francie se k takovému tělesu, které nerespektuje struktury OSN, nepřipojí.

Otázkou zůstává, kolik důvěry může Evropa ještě vkládat do amerických bezpečnostních záruk. Pokud může Trump spojovat obchodní cla s územními nároky v rámci NATO, je ohrožena samotná podstata aliance. Evropští lídři jsou tak rozpolceni mezi tím, co považují za morálně správné, a strachem z plnohodnotné obchodní války, která by drtivě zasáhla jejich voliče.

Jedno je však jisté: éra tiché diplomacie skončila. Evropa se v Davosu pokusí Trumpovi ukázat, že má páteř. Úspěch této mise určí, zda rok 2026 přinese stabilitu, nebo zda se transatlantické spojenectví, které formovalo svět posledních 80 let, definitivně rozpadne pod ledem grónských ledovců.