Íránští diplomaté se nechovají jako zástupci hroutícího se režimu. Věří, že Trump Teherán nesesadí

Tato neústupnost je zarážející vzhledem k tomu, jak moc země v posledních osmi měsících utrpěla. Během dvanáctidenní války s Izraelem se ukázaly slabiny íránské protivzdušné obrany i hloubka infiltrace tamních elit izraelskými tajnými službami. Zemřely desítky velitelů a Spojené státy navíc v červnu pomocí bombardérů B-2 a střel Tomahawk citelně zasáhly klíčová íránská jaderná zařízení.

Kromě vojenských ran čelí země drtivému ekonomickému tlaku. Hodnota íránské měny se od června propadla o polovinu a inflace u potravin dosahuje závratných výšek. Tyto faktory v lednu vyvolaly celonárodní protesty, které bezpečnostní složky brutálně potlačily. Vláda má z nálady veřejnosti takový strach, že i měsíc po začátku cenzury stále omezuje přístup k internetu.

Íránští diplomaté se však nechovají jako zástupci hroutícího se režimu. Působí dojmem, že mohou diktovat parametry rozhovorů i jejich témata. Podle zkušeností amerických vyjednavačů je íránský tým vždy perfektně připravený, právnicky důsledný a nikdy nedává najevo slabost. Teherán zjevně věří, že Trump své hrozby útokem nesplní kvůli riziku destabilizace celého regionu.

Bezpečnostní elity v Teheránu jsou přesvědčeny, že americký prezident netouží po vleklých a nákladných válkách. Strategií Íránu je proto dát jasně najevo, že jakýkoliv konflikt by byl nepředvídatelný a extrémně drahý. Írán se navíc domnívá, že Washington nemá žádnou strategii pro vnitřní změnu v zemi ani zájem o spojení s tamní opozicí.

Tento předpoklad potvrzují i vyjádření amerických představitelů. Marco Rubio nedávno připustil, že USA nemají jasnou odpověď na to, co by následovalo po případném pádu nejvyššího vůdce. Situaci v Íránu označil za mnohem složitější než ve Venezuele, a to i kvůli dlouhověkosti současného režimu.

Názory na zahraniční intervenci se mezi íránskými opozičníky liší. Zatímco stoupenci exilového následníka trůnu Rezy Pahlavího věří, že americký útok by mohl vybudit davy k rozhodujícímu odporu, jiní disidenti uvnitř země varují, že válka by podkopala domácí demokratické hnutí. Například skupina osobností kolem nositelky Nobelovy ceny Narges Mohammadiové odmítá vnější zásah a požaduje demokratickou transformaci vlastními silami.

Členové této skupiny, včetně vězněné Mohammadiové nebo aktivistky Vidy Rabbáníové, čelí za své postoje tvrdým represím a zatýkání. Donald Trump se však v tuto chvíli zdá být osudem vězněných disidentů nezaujat. Tento postoj se může změnit pouze v případě, že íránští vyjednavači při rozhovorech v Ománu své karty příliš přecení.