Jak se Evropa chystá na ruskou hrozbu? Zvažuje i obnovu prastaré trati

Po dlouhá desetiletí byla trať z velké části nevyužívaná, a od roku 1991 je dokonce její část opuštěná. Experti však nyní poukazují na vojenskou důležitost, která Železný Rýn znovu vrací na stůl. Vzhledem k tomu, že se potřeby EU v oblasti vojenské mobility zvyšují a další železniční tratě jsou na hranici svých kapacit, se tlak na akci stupňuje.

Podle nejmenovaného konzultanta, který je obeznámen s diskusemi, se jednání zrychlují. „Tento projekt je politický,“ potvrdil Thomas De Spiegelaere, mluvčí belgického ministerstva dopravy. „Premiér [Bart] De Wever se projektu ujal osobně,“ dodal.

Ne všichni však s obnovou trati bezvýhradně souhlasí. Nizozemsko je vůči projektu méně nadšené, protože jeho úsek je krátký a paralelní trať Betuwe již spojuje Rotterdam s Německem. Neochota Nizozemska má i komerční důvody.

Přístav v Antverpách dlouhodobě podporuje obnovu Železného Rýna a vidí v něm potenciálního konkurenta pro dominanci přístavu v Rotterdamu. Podle konzultanta se sice Nizozemsko k projektu přidá, ale raději by ho sabotovalo zevnitř.

Belgie doufá, že vojenský aspekt obnovu trati urychlí. Expert na železnice Herman Welter nicméně poznamenal, že „klíč drží Nizozemsko“ a že bude spolupracovat jen v případě, „pokud je to nebude nic stát“.

Welter předpokládá, že Nizozemsko nakonec ke spolupráci svolí díky novým finančním cílům NATO a dotacím EU. Pro vojenskou mobilitu by mohlo být z rozpočtu EU na rok 2027 k dispozici až 17 miliard eur. „Pokud EU poskytne peníze na stavbu zdarma, i zdráhající se Nizozemsko se přidá,“ dodal konzultant.

Jednání o obnově Železného Rýna se táhnou už léta a vyvolala spory kvůli obavám o životní prostředí. V roce 2003 se Belgie a Nizozemsko dostaly k arbitrážnímu soudu, který rozhodl, že Belgie může v obnově pokračovat, ale ponese veškeré ekologické náklady. Nizozemsko mělo přispět pouze v případě, že by z projektu profitovalo.

Podle Weltera je Berlín relativně nakloněn projektu, i když na německé straně trasa čelí největším infrastrukturním problémům kvůli náročnému terénu v okolí Cách a po zhroucení tunelu Rastatt v roce 2017.