Jak se ledovec promění ve smrtící vlnu z bahna a vody? Odborník vysvětlil, co se stalo v Nepálu

Celá událost začala jako lavina hornin a ledu v nadmořské výšce kolem 4 800 metrů a zřítila se o více než 1 200 výškových metrů níže. Vzhledem k vysokému obsahu ledu docházelo během pádu k jeho fragmentaci a tání způsobenému třením.

Vzniklé množství vody proměnilo materiál v tekutý proud suti a bahna s dlouhým dojezdem, který na své cestě korytem řeky dále erodoval dno i stěny údolí a nabaloval další hmotu. Událost tak dosáhla výrazně ničivějších rozměrů než běžná suchá skalní lavina.

Odborníci tento jev nenazývají klasickou povodní z provalení ledovcového jezera, jelikož v místě původu žádné jezero neexistovalo. Širší vědecká komunita událost popisuje jako kaskádové nebezpečí neboli procesní řetězec.

Při analýze rozsahu a rychlosti pohybu masa vědci kombinují data ze satelitních snímků s terénními fotografiemi, videonahrávkami a seismickými měřeními. Satelity zároveň pomáhají odhalovat druhotná rizika, jako je hromadění vody za nahromaděnou sutí.

Změna klimatu hraje v těchto procesech významnou roli, neboť vede ke ztenčování ledovců a tání permafrostu, který funguje jako spojovací materiál skalního podloží. Na svazích tak vznikají nestabilní oblasti.

K riziku přispívají také předchozí poškození hornin v důsledku zemětřesení a neustálý tektonický výzdvih pohoří. Dopady podobných událostí jsou navíc závažnější z důvodu vyšší hustoty osídlení v horských údolích.

Snížení rizik u tohoto typu událostí zůstává náročné, protože na rozdíl od ledovcových jezer nelze přesně předpovědět, ze kterého z tisíců nestabilních svahů se masa sesune. Nepálské úřady po zachycení prudkého nárůstu hladiny na měřicích stanicích vydaly varování.

Odborníci se v současnosti zaměřují na možnost zrychlení detekce pomocí vyhodnocování seismického šumu, což by mohlo obyvatelům poskytnout více času na evakuaci do vyšších poloh.