Jak se žije v Kyjevě rok po začátku války? Lidé nemají problémy s elektřinou, na ulicích je poměrně živo

"Byla jsem překvapená, nakolik Kyjev žije. Že jsou otevřené obchody, restaurace, lidé chodí ven, na kafe, na večeři, scházejí se," uvedla Soušková. Ulice a silnice se ale vyprazdňují v době nočního zákazu vycházení, který aktuálně platí od jedenácté hodiny večer do páté ranní a od neděle se večer o hodinu zkrátí. Jakoukoli aktivitu může také kdykoli přerušit vzdušný poplach.

"Teď je situace mnohem lepší než například na podzim, kdy byly velké útoky a i na Kyjev a Lvov dopadaly rakety. Navíc funguje elektřina, internet, dodávky vody," sdělila Soušková s tím, že ale zejména na východní Ukrajině poblíž fronty je nebezpečí pro místní obyvatele mnohem vyšší. Během svého pobytu v Kyjevě a Lvově od 27. února do 10. března se ředitelka Českého centra s výpadkem elektřiny nesetkala ani jednou. Překvapilo ji, že některé dny byly přes noc nasvícené i památky.

Na válku ale upozorňují bariéry v ulicích, takzvaní ježci, nebo checkpointy s hlídkami. Ve všech budovách jsou také šipky spolu s nápisem "kryt" v ukrajinštině a angličtině, na ulicích jsou k vidění plakáty s ukrajinskými vojáky a děkovnými nápisy. Válka je podle Souškové také tématem každé konverzace, protože snad každý na Ukrajině má někoho blízkého, kdo bojuje v armádě, padl nebo se pohřešuje.

"Propisuje se to do každého rozhovoru. I když to nezazní přímo, tak je to tam skryté, pod povrchem," všimla si Soušková. Válka na Ukrajině trvá přes rok. Lidé žijí v permanentním napětí, což se podepisuje na jejich psychice, ale i tak se podle ředitelky centra Ukrajinci snaží všemi prostředky přispět k vítězství své vlasti.

Chuť aktivně reagovat na situaci pozorovala i u mladých dokumentaristů, kteří se zúčastnili filmové soutěže vypsané Českým centrem v Kyjevě společně s ukrajinskou televizí Hromadske. "Když jsou to filmaři, tak chtějí o té situaci natáčet, uchovat o ní paměť," vysvětlila ředitelka centra. Na vyhlášení výsledků soutěže spojené s promítáním filmů dorazilo do místního kina asi 70 lidí. Soušková zvažovala, zda je dobrý nápad vzhledem k situaci podobnou hromadnou akci pořádat. České centrum v Kyjevě totiž po začátku války přetransformovalo svoji činnost do humanitární pomoci a kulturní činnost přesunulo do on-line prostoru a teprve nyní se postupně navrací k pořádání akcí s fyzickou účastí.

Vyhlašování v kině se vydařilo. "Měla jsem z akce velkou radost a mohu říci, že mě nabila pozitivní energií," uvedla ředitelka. Promítání sice v jednu chvíli přeci jen vzdušný poplach přerušil, většina lidí v sále se ale shodla, že chce ve sledování pokračovat, i když se někteří diváci raději odebrali do krytu.

Na sirény upozorňující na nebezpečí a výstrahy mobilní aplikace lidé podle Souškové vždy reagují podle situace. Když se ukáže, že poplach byl vyhlášen například kvůli pohybům průzkumných balonů, často obyvatelé metropole do krytů ani nechodí. Mnohé domy v Kyjevě navíc ani kryty nebo odpovídající sklepy nemají. Ukrajinské spolupracovnice Českého centra, které bydlí na sídlištích, tak často poplach přečkávají v koupelně. Ty totiž obvykle splňují takzvané pravidlo dvou stěn, tedy že člověka by od vnějšku při hrozbě výbuchu měly oddělovat alespoň dvě stěny, ideálně bez oken.

I přes veškeré problémy a psychickou zátěž se Ukrajinci podle Souškové nenechávají zlomit. "Je vidět, jak obrovsky se snaží s tou situací bojovat. Všichni ti lidé, se kterými jsem se potkala, naši zaměstnanci, partneři i každý jednotlivý člověk, mají můj hluboký obdiv za tu statečnost," uzavřela ředitelka Českého centra v Kyjevě.